eKnižnica

Internetová čitáreň

Brdlík, František: Průvodce po dějinách 1. Dějiny vzdělaných národův afrických a asijských

Kapitola 3. Národové arijští

« predchádzajúca strana :: 2 / 7 :: ďaľšia strana »

.


560 Př. Kr. - 7 stol. Po Kr. Doba reformace a protireformace

Otrocké následování předpisův učení brahminského vzbudilo odpor, jenž obrážel se v učení Buddhově.

R. 560 narodil se Buddha, osoba naskrze mythická, v Kapilavastu, v kraji Oude nad h. Gangem, z rodiny kšatrijské, která odvozovala původ svůj od jednoho ze slavných zakladatelův rodů brahminských, světce Gautamy. Zemřel 480.

Učení Buddhovo 1. Zavrhovalo náboženskou soustavu brahminskou. 2. Oproti různým skutkům asketickým a očisťovacím napsalo na prapor svůj kajicnost a lásku k bližnímu. 3. Zavrhovalo kastovnictví. 4. Člověka cílem, aby vymanil se z muk a trampot tohoto světa; k tomuto cíli má každý spěti (tedy i jeden druhému k tomu pomáhati = láska k bližnímu). Odměnou rozplynula se duše v Nirvaně (= brahminskému učení o splynutí s Brahmou; pouze prostředky jiného druhu. U brahminův askese, u buddhistů přísná morálka).

Učení Buddhovo rozšířilo se v krátce po celé Indii a nacházelo zvláštní oblibu u kast nižších, neboť Buddha nešířil svou nauku učeným jazykem sanskrtským, nýbrž mluvou lidu. Brahminové zahájili boj proti novému učení: 1. Tím, že theologickou soustavu svou snažili se učiniti lidu přístupnější (Brahma — stvořitel, Višnu — zachovavatel, Šiva — ničitel světa = Trimurti. Pak nové učení o inkarnaci). 2. Jali se krutě pronásledovati přívržence Buddhovy. Boj tento trval až do 7. století po Kr. a skončil se úplným vyhlazením buddhismu z Indie. Do doby protireformace připadá tažení Alexandra Velikého proti Indii (327—325).

Ze států indických vynikala při stř. toku Gangu říše Mágada s hl. m. Pataliputra (nyní Patna), jíž výboje Alexandrovy nezastihly; tyto vzaly sice za své hned po jeho odchodu, ale vliv řecký na rozvoj indického umění a věd byl trvalý.

Krátce před smrtí Alexandrovou založil dobrodružný Čandragupta, dobyv Pataliputry, v Poganží velikou říši a rozšířil ji po Pendžab a údolí Kabulské. Seleukos Nikator žil s ním v přátelství a dal mu dceru svoji za manželku. Vnukem jeho byl Ašoka (264—223 př. Kr.), jenž šířil horlivě buddhismus nejen po Indii ale i po vých. Asii, missionáře tam vysílaje.

Po jeho smrti dostala se říše v závislost království řecko-baktrického a když toto dobyto od Skythů, stala se i ona jejich kořistí (až do r. 78 po Kr.).


« predchádzajúca strana :: 2 / 7 :: ďaľšia strana »