eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 17. Koníček

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Jsou sice lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka; ale takové osoby jsou zvláštní hříčka přírody, tak jako leváci, svatí, vegetariáni a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však obyčejně vyznačuje jistým více méně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček; na příklad sbírá známky, pěstuje kaktusy, chodí vášnivé rád na houby, je akvarista, hraje v šachy, honí v éteru krátké vlny a podobně. Mluvím obecně o lidech, ale měl bych mluvit spíš jen o mužích; ženy daleko řidčeji, ba až vzácně propadají vášni sběratelské, pěstitelské a vůbec amatérské; je-li to proto, že jsou míň hravé než my druzí, nebo proto, že jejich zájmy jsou spíše osobní nežli věcné a spíš universální než úzce specialisované, to je otázka jiná. Nám stačiž zjištění, že připadá stěží jeden koníček ženský na devět mužských; když Hospodin nařídil Noemovi, aby uvedl do korábu „po dvém ze všech živočichů všelikého těla, z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho“, mluvil nepochybně jako muž k muži, to jest jako sběratel k sběrateli; načež se obrátil k Noemově ženě a kázal: „Ty pak naber s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může.“

Každý řádný koníček má v sobě dvě složky; první je citová; je to prostě záliba nebo taková jakási láska k věci. Člověk pěstuje rybičky, protože je má rád; nebo sbírá motýly, protože našel zalíbení v jejich tajemné kráse. Ale nepřeceňujme ten citový faktor; daleko mocnější složkou každého koníčku je jiný, typicky mužský činitel, a sice sklon k odbornictví. Člověk se nestává sběratelem známek jenom proto, že má rád známky, nýbrž proto, že tím sbíráním realisuje jisté odborné znalosti a uskutečňuje jistá sběratelská pravidla. Muž se stává sběratelem nebo pěstitelem, protože chce být odborníkem v něčem, co si sám vyvolil. Nestačí mu být vášnivým lovcem; vášnivě chce být znalcem a odborníkem myslivosti. Řekl bych, že koníček je mužský pud po odbornosti, projevující se v oblasti . hry. Neboť koníček zůstává koníčkem, pokud je hrou a soukromým potěšením, jež člověk nechává pro sebe. Znáte někoho po léta letoucí; najednou se dovíte s překvapením, že sbírá porculán nebo náruživě pěstuje holuby. Člověk obyčejně o svých koníčkách nemluví; snad se za ně dokonce trochu stydí; roz-hodně jimi neterorisuje své okolí.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »