eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 2. Lidé v domě

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

„Lidé v domě“ se neříká obyvatelům domu, nýbrž malířům pokojů, instalatérům a jiným mistrům, tovaryšům, učňům a silám, kteří občas vtrhnou do našich příbytků, aby je rozvrátili pod záminkou, že něco spravují, zařizují neb natírají. Tehdy si člověk stěžuje přátelům a známým, že „má lidi v domě".

Držím se staré a tzv. relativistické zásady, že lidé jsou různí; také lidé v domě jsou různí. Nejmohutnější dojem na mne udělali


betonáři,

když se kdysi dostavili, aby mně zřídili na zahradě betonové plivátko, zvané bazén. Přesné v 10 hodin 37 minut se přivalilo k mému domu nákladní auto osazené šesti kolohnáty v overalech; byl to velkolepý pohled; měl jsem opojný pocit americké velkorysosti a takového toho moderního tempa. Šest kolohnátů se zahemžilo kolem auta a shodili z něho nějaké trámce a prkna, pytlíky s cementem, železné pruty a, náklad písku, kamión zahrčel, šest obrů do něho zas naskákalo, a na místě činu zůstali dva fousatí a bíle zaprášení strejdánkové, nesmírně podobní mlynářským stárkům. Ukázalo se, že se jmenují Pepek a Ferda a že to jsou betonáři; strávil jsem s nimi mnohé milé a sdílné chvíle, neboť pracovali bez okázalého chvatu, tvrdíce, že beton musí schnout. Jim podobní jsou


zedníci

zejména po stránce zevní; pokud u mne pracovali, nařizoval jsem si podle nich hodinky; když zedník položí lžíci nebo kladívko, můžete na to vzít jed, že je ve vesmíru s přesností jedné tisíciny vteřiny poledne nebo pět hodin. To vám je úžasné, na čem všem dovede zedník za polední přestávky ležet: na železné traverze, na hromádce cihel, na oji vozu, s kladívkem nebo cihlou pod hlavou; někdy to vypadá spíš jako fakírský výkon než jako polední siesta. Zedníci pocházejí většinou z venkova; v sobotu v jedenáct hodin si opráší dlaní kalhoty, aby byli krásní, a jedou k svým starým; v pondělí ráno opět zaplaví města; přezimují na venkově. Proti tomu parketáři, pokrývači a jiné stavební živnosti jsou, podobně jako kosové, původu i mravů městských. Proto při práci zpívají, což u zedníků není; neboť vězte, že proti všem pravidlům folklóru se daleko víc zpívá a píská ve městě než na venkově.


Malíři pokojů

jsou zvláště zpěvní, hlavně když malují strop nebo hoření linky na stěnách; tehdy stojí nahoře na štaflích a patrně si představují, že jsou ptáci na větvi; proto pějí a hlaholí jedna radost.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »