eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 22. U krejčího

« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »

.

Byly doby, kdy člověk prostě nosil žíněné roucho. Byly doby, kdy dědíval po svém ctihodném otci „item pár nohawic saukených, item kabátec z tmawého sukna“, načež nosil tento odkaz po celý život a opět jej, odevzdán do vůle boží, postoupil k užívání další generaci. Dnes to už není tak pohodlné; chtěj nechtěj se musí člověk v jistých časových údobích dostavit k „svému“ krejčímu (neboť sebe dbalý občan má svého krejčího, jako má svého doktora, svého advokáta, svého trafikanta a vůbec velké množství svých lidí), aby si nechal zřídit nový oblek. („Nový obleček, prosím,“ říká tomu jeho krejčí.)

Obvyklý postup celé události bývá asi tento: Usedne se a nedbale se listuje v módních žurnálech. V nich se divák seznámí s množstvím mladých, nápadně dlouhých a úplně bezbřichých pánů energických tváří a neobvykle širokých ramen; jsou oděni v domácích šatech, vycházkových šatech, golfkách, raglánech, ulstrech nebo smokingách, kouří cigaretu, oblékají si rukavice. a jinak jenom stojí, povídají si něco a vůbec nic nedělají, jenom se podnikavě a moderně tváří. Člověk si je prohlíží s mírnou nechutí a myslí si o nich své; takoví hochštapleři a flákači, říká si poněkud pohoršené, nic to nedělá, — kde na to berou ty peníze? To by každý dovedl, holenku, stát u zeleného auta a oblékat si rukavici, ale kdyby sis měl na to vydělat —

„Tak jaký obleček?“ ptá se najednou krejčí za zády čekajícího.

Člověk se lekne a ukazuje na toho flákače u zeleného auta: „Asi takovéhle, víte?“

Mistr krejčí nakloní ušlechtile hlavu: „Ano, prosím, trochu sportovní fazónku. Dnes se nejvíc nosí sportovní fazónka, pane. A jakou látečku byste si přál? Máme tady nejnovější vzory, Latex, Vitello, Hemendex —“

„Tak třeba Latex,“ řekne člověk nejistě.

„To je výborná látečka,“ tvrdí mistr krejčí a vytáhne z regálu balík něčeho šedého. „Račte se podívat, třeba tahle — Nebo kdybyste si přál něco decentnějšího,“ povídá a položí na pult balík něčeho brčálově zeleného.

„Nemáte něco... ještě decentnějšího?“ praví zákazník nesměle.

„Oh, prosím. Tady máme tenhle proužek,“ šveholí mistr krejčí a rozhodí po pultě něco modrého. „Račte se podívat,“ praví, přehodí přes sebe to modré a zahalí se do toho jako antický tragéd do zřasené tógy.


« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »