eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 25. Ochrana autorů

« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »

.

Jak známo, autoři čili spisovatelé jsou více méně chráněni autorským právem, Ženevskou konvencí, copyrightem a jinými toho druhu opatřeními; ale této ochraně se těší jenom jejich díla, zatím co na jejich osoby se nevztahuje žádná ochrana, ba ani šetření. Mělo by se něco stát, co by způsobilo, aby se s autory zacházelo jako s jinými smrtelníky. Aby se od nich na příklad nežádaly věci, kterých nikdo nenapadne požadovat od ostatních bližních, jako jsou doktoři, advokáti, truhláři, majitelé kolotočů a jiní odborníci. Zdá se, že lidé považují spisovatele za člověka, který hrozně rád píše; proto mu přinášejí knihy a památníky, aby se do nich podepsal. Nebo ho považují za tvora, který ukrutně rád mluví, a proto ho zvou, aby jim přišel přednášet „o svém díle nebo o jiném tématu podle volby. Výlohy cesty milerádi uhradíme.“ Nikdo nepožádá svého zubaře, aby mu na památku vytrhl zub; ale autor mu má na památku utrousit nějakou myšlenku do památníku jeho pětileté dcerušky. Nikdo nepožádá truhláře, aby si jen tak z přátelství zahobloval na jeho podlaze; ale od autora se očekává, že se pohybuje po světě s perem v ruce v ustavičné pohotovosti se na něco podepsat. Na mně už chtěla spousta lidí, abych jim podepsal „Turbinu“ nebo „Antonína Vondrejce“; byl jsem tak tvrdý, že jsem to odepřel učinit. Na Karla Poláčka přišla jednou dáma s prosbou, aby jí podepsal „Zázrak v rodině". Karel Poláček je muž konciliantní, i vyhotovil ochotně tento podpis: „Za plukovníka Fr. Langra Karel Poláček, četař.“

Vážně, mělo by se už něco stát; měla by se na příklad stanovit nějaká roční doba, ve které by byli autoři hájeni jako tetřevi nebo srnci. Měl by se jim vyhradit nějaký měsíc, kdy by mohli jenom psát, místo aby se museli podpisovat a čelit jiným svízelům, kterým je podroben stav autorský. Nebo by měl být nějaký spolek na ochranu autorů, který by propagoval humánní názor, že autoři jsou taky lidé a že tedy nemají být zbytečně trápeni; buďte milosrdní i k našim spisovatelům, nebo tak něco. Ono je těch trampot, kterým je autorský člověk vydán ve psí, už trochu mnoho. Něco se musí stát. Něco se už opravdu musí stát, nemáme-li na tomto místě důrazně varovat všechny rodiče, aby nedávali své dítky na povolání autorské.

1. Nejběžnější, ale zato hromadně se vyskytující pronásledování autorů je v tom, že jsou nuceni čtenářům podpisovat své knihy. Tento hrozný zvyk se rozšířil tou měrou, že už se jenom vzácně vyskytuji výtisky knih, které nejsou autorem podepsány.


« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »