eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 26. O ženské otázce

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Objev ženské méněcennosti jsem učinil, když mi bylo asi let; let; shledal jsem tehdy (nevím, byla-li to místní zvláštnost či móda, nebo dělo-li se to před nějakými třiceti léty všude), že pro nás kluky a muže se šije zvlášť pravá a levá bota, kdežto ženské botky že nejsou pravé ani levé, nýbrž na obě nohy stejné. Snad se tehdy tak šilo proto, že ženské střevíce byly menší, nebo já nevím proč; ale tenkrát jsem měl za to, že ženská je tvor velmi nízký, u kterého se ani nerozlišuje pravá a levá noha. Dále shledal jsem, že holky nosí cop, za který se má tahat, tak jak kočka má ocas, za který se má tahat; i počal jsem se pyšně cítit mužem, tak říkajíc od hlavy až k patě nebo spíš od chocholky vlasů až k pravé a levé botě.

Od té doby se mnoho změnilo nejen v ženských botách a copech, nýbrž i v mém hodnocení různých stránek života. Co se však jak se zdá nezměnilo, je archaické uznávání mužské nadřaděnosti. Žádný muž neřekne, že by chtěl být ženou; ale každá i docela hezká ženská někdy řekne, že by chtěla být mužem. Žádný normální muž si se zálibou neoblékne ženskou sukni; ale každá žena, ovšem hlavně mladší, by si někdy ráda natáhla mužské kalhoty, s pocitem poněkud vzrušujícím, jak by se nováček oblékal do generálské uniformy. Každý muž vyroste z dětských sukének; ale žena nikdy nemůže vyrůst ze sukní. Zena se domáhá rovných práv s mužem; ale žádný muž se dosud nezačal domáhat rovných práv se ženami. Ženy by ustavičně chtěly dokázat, že se vyrovnají mužům; avšak muži se nepokoušejí o důkaz, že se vyrovnají ženám. Z toho plyne, že býti mužem platí za postavení samosebou výhodné a privilegované. Domáhají-li se ženy toho, aby byly rovny mužům, dokazují tím velmi jasně, že jim aspoň doposud nebo Ve vlastních očích nejsou rovny. Domáhá-li se na příklad pan rada vrchního radovství, projevuje tím, že uznává nadřaděnost vrchního radovství nad pouhým radovstvím. Kdyby žena chtěla dokázat svou absolutní rovnocennost s mužem, prohlásila by zpupně, že právě z důvodu rovnocennosti ji ani nenapadne dělat něco jiného nebo být něčím jiným, než čím je. U většiny národů a plemen světa byly matriarchální doby, kdy žena byla sociálně nadřaděna mužům, ale nebyla jim nadřaděna tím, že by dělala totéž co oni a lépe než oni, nýbrž že dělala něco docela jiného, patrně velmi ženského. Řekl bych, že vládla mužům právě tím, že jim nebyla rovna.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »