eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 27. Žena a povolání

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Přes tu chvíli se dočtete v novinách o nějaké té „první": o první advokátce, starostce, zvěrolékařce, geometřici nebo já nevím jaké první odbornici kterého divného mužského řemesla. To tedy dokazuje, že bud nejsou mužská řemesla tak tuze těžká, nebo že ženská dovede totéž co mužský, dá-li se jednou do toho; což obé není ostatně tak důležitým objevem. I já si myslím o sobě, že kdybych se byl do toho včas pustil, uměl bych být advokátem jako třeba dr. Bouček nebo zámečníkem jako třeba mistr Šafus; ale zajímavé právě je, že to nedělám, že vyrábím něco jiného než oni a že je tolik různých možností a činností pro nás lidi. Ale ženám nepřipadá zajímavé dělat něco jiného než muži; zdá se jim romantičtější dělat totéž co muži. Pokud to činí z důvodů výdělečných, mlčím; neboť každý chce být živ. Ale protestuji, činí-li tak z důvodů ideových, a myslete si o mně třeba, že jsem zpátečník.

Muž je — z vrozené hlouposti — specialista; zakousne se do svého métier nebo do své vášně a pak nevidí napravo ani nalevo; jeho osudem je stát se odborníkem, ať už v bakteriologii nebo ve výrobě koženého zboží nebo konečně v literární historii. Jeho duše má puzení se do něčeho zažrat a to ostatní pustit; zajímá se jen o svůj výsek světa (a krom toho snad ještě o politiku), a právě proto tu a tam vykoná na svém poli něco náramného: zrovna pro tu omezenou, jednostrannou, chlapskou a náruživou zažranost. Nuže, kdyby byli na světě jenom muži, bylo by to prostě k utečení, z nesčetných jiných příčin, ale také proto, že by na světě byli samí odborníci, kteří by si konec konců neměli co říci: každý by myslel na to své a už by se ani nesrozuměl s člověkem jiného odbornictví; neboť specialisace je nedružná, nekulturní, jaksi zrovna nespolečenská, je to taková jistá isolace nebo výlučnost nebo druhová odlišnost. Dejme tomu králík se zajímá o zelený chřást, ale nezajímá se o žirafu nebo orla, protože s nimi nemá nic společného. Pravý zámečník se zajímá o zámky, ale ne o archeologa nebo o lyrika, protože s ním také nemá nic společného. To tedy jsou mužská řemesla.

Žena je — nevím z které vrozené nectnosti — duch universální, všestranný, nezažraný a plný podivuhodných zájmů. Je-li to dáma, jaksi by vás na ní. mrzelo, kdyby řekla, že ji vůbec nezajímá hudba nebo literatura nebo že neví.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »