eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 37. Něco nového

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Říká se, že na rozdíl od dospělého člověka je dítě neposedné a vrtkavé, že chce pořád něco nového, a tak dále. To je sice pravda, ale také je pravda, že na rozdíl od dítěte je dospělý člověk neposedný a vrtkavý, že chce pořád něco nového, a tak dále. Dítě může být neposedné jako blecha; ale přijde-li na vás, abyste mu povídali pohádku, chce, abyste mu říkali tu, kterou jste mu vypravovali už včera a předevčírem a dvacetkrát předtím; víte, třeba tu o těch zajících, co dělali hup, hup, hopsasa, nebo tu o pejskovi, který šel na procházku a potkal tam číču a co z toho dále pošlo. Střežte se, abyste tyto klasické látky neporušili nějakými přídavky a změnami; dítě chce slyšet zrovna to, co se mu líbilo včera a předevčírem, a cítilo by se ošizeno, kdyby pejsek nepotkal číču a všechno nebylo tak, jak to má po pořádku být Pak, když si odposlouchá svou oblíbenou pohádku, sebere se a běží hledat něco nového v písku nebo v truhlíku na uhlí.

Tedy na rozdíl od dítěte je to zrovna dospělý člověk, který si neposedně žádá, aby se mu povídalo pořád něco nového a pořád o něčem novém. Bylo by docela pěkné, kdybych vám mohl každého týdne slovo za slovem opakovat nějaký svůj článek, ve kterém se vám zalíbilo (teď nevím, který by to mohl být); kdybych si řekněme každého pátku sedl, potěšeně zamnul rukama a jal se znovu psát sloupek, který by už předtím vysel aspoň dvacetkrát a dvacetkrát se u vás setkal s úspěchem; sem tam bych snad něco zlepšil, užil jiného slova nebo drobet předělal větu, ale tak, abyste toho ani nepozorovali. A vy byste se už od pátku těšili na mé říkání a přečetli si je pak s živým dostiučiněním, že je pořád stejné a stejně pěkné, jako bylo minule; a pak, nu, pak byste se sebrali a šli hledat něco nového v nejbližších věcech svého vlastního života.

Dospělý člověk je nepříjemně vrtkavý; denně chce jiný sloupek, jiný úvodník, jinou soudní síň, jiné romány; myslel by si, že je o něco ošizen, kdyby se mu každého dne nepovídalo něco jiného. Buď se mu musí vypravovat stále totéž pořád jinými slovy; nebo pořád něco jiného stále týmiž slovy. Den co den si přečte se zájmem, že někomu ukradli svrchník; ale včera jej ukradli ve Slávii a dnes v Unionce. Dítě je důslednější a stálejší; kdybyste mu třicetkrát vypravovali pohádku o ukradeném svrchníku, musí se to přihodit třicetkrát ve Slavii a nikde jinde.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »