eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 39. Radosti života

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Mohl bych tu uvést celou řadu velkých a potěšujících radostí života, jako je láska, konání ctnostných skutků, požívání oblíbeného jídla, májový den, úspěch, hlavní výhra a veletucet jiných dobrých věcí. Ale kdybych to bral takto zeširoka, jistě bych zapomněl na jednu hřejivou radost života, které si může dopřát každý: totiž požitek raditi svému bližnímu.

Každý z nás (pokud mohu soudit podle sebe) hrozně rád radí; možná, že slova „rád“ a „radit“ mají společný kořen, z čehož by plynulo, že už naši předkové rádi dávali radu svým bližním, kterým teklo do bot (byly-li už tehdy nějaké boty). Je prostě v povaze člověka, že ochotně při každé příležitosti dává najevo svou převahu, vykládaje někomu druhému, co by měl udělat. Snad je v tom, abych tak řekl, sublimovaná a očištěná škodolibost, kterou normální člověk cítí z nesnází svého bližního. Není zcela jasno, dává-li člověk radu proto, aby se vyvyšoval a mravně triumfoval nad tím, komu radí, nebo proto, že ho k tomu vede pud účasti a družnosti. Jisto je jen to, že potká-li třeba na silnici uvázlé auto, na němž šofér horečně kutí, leže v prachu nebo strkaje hlavu kamsi do zplynovače, každý slušný člověk se na chvilku zastaví, přihlíží se zvláštním uspokojením na tuto práci a pak účastně prohodí: „Člověče, to budete musit dotáhnout tu rachotu párem krav do města“ nebo „Já bych takový neřád nechtěl ani zadarmo". Načež postižený šofér obyčejně nijak neuzná vaši dobře míněnou radu, nýbrž zavrčí na vás odmítavě a divoce; patrně má vztek na vaši intelektuální převahu.

Dává-li rozvážný člověk radu, neříká zpravidla „Udělejte, člověče, to“ nebo „Udělejte ono“, nýbrž „Já bych na vašem místě udělal tohleto". Já bych se na vašem místě ohlédl po nějakém výnosném zaměstnání, abych netrpěl bídu. Já bych toho chlapa na vašem místě žaloval, až by musil platit jako mourovatý. Já bych na vašem místě jel do Argentiny a zařídil si kukuřičnou plantáž; to by v tom byl čert, abych nezbohatl! Člověk obyčejné ví s podivuhodnou jistotou, co by dělal na místě toho druhého; pokud radí svému bližnímu, jeví se mu celý život a celý svět jako něco zázračně jednoduchého, snadného, slibného a spořádaného. Někdy člověk klesá pod tíhou problému, má-li si zvolit tuhle hnědou nebo tuhle modrou látku na šaty. I přijde bližní a prohlásí bez nejmenšího váhání: „Já bych si vybral tu hnědou.“


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »