eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 40. O našich špatnostech

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Psáno jest, že devětkrát za den hřeší spravedlivý; jelikož pak je jen desatero přikázání, je zřejmo, že aspoň proti jednomu z nich se spravedlivý člověk během jednoho dne nemá prohřešit. Co se mne týče, obyčejně nikoho nezabij u. Jsou viny, kterých se dopouští každý člověk; doufejme, že při posledním soudě budou počítány mezi těch devět hříchů, které máme povoleny jako denní dávku spravedlivých.

Tak na příklad každý z nás je nepolepšitelně zlomyslný. Jdete po ulici a před vámi se ubírá za nějakým svým životním cílem člověk, kterého neznáte, který vám nikdy neublížil a proti kterému zhola nic nemáte. Najednou ten člověk do něčeho šlápne nebo mu jaksi ujede noha; zkrátka na okamžik ztratí rovnováhu a důstojnost, zamáchá rukama a zoufale zachraňuje svou, abych tak řekl, nahnutou situaci; načež se s nápadným spěchem vzdaluje z místa svého okamžitého ponížení. Tu vy, zlomyslný člověče, se mu smějete; zašklebíte se nepotlačitelnou radostí, i když zrovna jdete k zubnímu lékaři nebo uvažujete o politické situaci; vaše srdce se potěšilo klopýtnutím vašeho bližního. Možná, že ten bližní jsem byl náhodou já; mnohokrát mi už ujela noha, ale přisámbůh, nikdy se mi to nezdálo zvlášť komické; zato se mi zdálo ukrutně komické, když uklouzla noha někomu jinému. Když se rozběhnu za tramvají a ona mi ujede, považuji to celkem za hrubou bezohlednost od té tramvaje; ale když jsem v tramvaji a ujedeme někomu, kdo se za ní rozběhl, považuji to za jistý úspěšný šprým. Proč se nám zdá komické, když někdo rozbije talíř — pokud ovšem to není náš talíř? Proč je jednou z nejstarších legrací světa, že lovec netrefil zajíce nebo že kluk spadl do kopřiv? To je jedno z tajemství života; je to ďábelská, škodolibá, zlomyslná radost, která je nejspíše solí života; a život, jak pravím, vždy má být náležitě posolen.

Nebo, uvaž, člověče, jak jsi závistivý. Běžíš k obědu a uvidíš zedníka, kterak do sebe nandává takhle tlusté špalky chleba a špeku; a tu ti ten zedníkův špek zavoní tak silně a nádherně, že se ti srdce sevře závistí, i když tě doma čekají buchty nebo dokonce pečená husa. Nikdy tvá pečená husa nebude tak dobrá jako sousedovo hovězí žebro, neboť toto je okořeněno tvou neúkojnou závistí; a kdybys jedl kvíčaly nebo pečené kaštany, budeš závidět lukulský požitek učňovi, který na rohu ulice požívá dlouhý brunátný párek.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »