eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 41. O lidské zvědavosti

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Lidská zvědavost má své podivné zákony. Tak na příklad jistá firma promítá večer ve své výkladní skříni obyčejnou laternou magikou obrázek motorového pluhu. A na chodníku stojí pár set lidí a kouká. Každý se zastaví, chvíli se dívá s podivem na mlhavý obrázek, a pak uspokojen putuje dál. Kdyby v tu chvíli jel vedle něho po ulici skutečný motorový pluh, snad by se ohlédl, co to je za řinčivou potvoru, ale jistě by se nezastavil. — O posledních volbách promítaly se na ulicích filmové podobizny populárních kandidátů. Tisíce lidí se tlačily po celé hodiny a koukaly na filmového dra Herbena a dra Vaňka a poslance Votrubu a já nevím koho ještě. A kdyby se v tomtéž okamžiku živý dr. Herben nebo Vaněk nebo Votruba chtěl tím zástupem protlačit, nikdo by se na něj ani nepodíval a neuhnul by ani o píď; snad by ho dokonce rýpl do žeber za to, že ho vyrušuje. A vsaďte se oč chcete: promítejte na Václavském náměstí velkou fotografii Musea, a za chvíli se zastaví veškerý provoz, třicet tisíc lidí se natlačí přes celou šířku Václaváku a bude oddaně koukat na fotografii Musea, které stojí tamhle dál, na které se nikdo ani nepodívá a v němž dosud nebyl. Nebo promítejte film kráčejícího muže, a buďte si jisti, že tisíc kráčejících mužů se zastaví a zatarasí cestu několika tisícům jiných kráčejících mužů, aby se dívali na obrázek kráčejícího muže, o kterého by neměli špetky zájmu, kdyby tu kráčel živý.

Z toho hned vidíte jeden zákon lidské zvědavosti: že není reální, nýbrž imaginární; že neplyne ze zájmu o věc, o danou skutečnost, nýbrž z potřeby obrazivosti. Představa věci, obrázek věci působí na zvědavost mocněji nežli věc sama. Dejte do výkladu rozšlápnutou švestku a k ní cedulku, že na této švestce si zlomila nohu paní Holoubková z Vysočan, a způsobíte sběh lidu; přitom by chudák paní Holoubková ve skutečnosti nikoho nezajímala. Když se v čp. 77 v Dlouhé ulici otráví krejčí s pěti dětmi, bude několik tisíc lidí putovat do Dlouhé ulice, aby se podívali na čp. 77. Na celém baráku čp. 77 není sice docela nic zvláštního, ale je pro tentokrát nadívaný nějakými představami. Dvacet tisíc lidí běželo se podívat do Bráníka na pohřeb zavražděné rodiny hodinářovy; ani rakve nemohli pro tlačenici dostat do hrobu. Nuže, byl to stejný pohřeb, jako když někdo řádně umře na souchotě nebo ledviny; nikdo snad nečekal, že mrtví najednou vyrazí víka rakví a ukáží prstem na přítomného vraha. Věcně se tento pohřeb neliší od tisíce jiných pohřbů; jeho zajímavost je jenom imaginární.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »