eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 6. Co neznáme

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.


Setkání se sebou

Nemyslím na dvojníka, nýbrž na vlastní obraz v zrcadle. Stalo se mi, že jsem byl u krejčího na chvíli ponechán sám sobě, abych se svlékl. Zatím co jsem to činil s veškerou roztržitostí, kterou člověk vyvíjí svlékaje se, spatřil jsem před sebou člověka v profilu, který koukal kamsi do kouta a rozepínal si vestu jako já. Dotklo se mne to velmi nepříjemně, ne snad proto, že se ten chlap přede mnou svlékal, nýbrž proto, že jeho tvář z profilu mně byla krajně cizí a přitom trapně povědomá. Zůstal jsem stát a měřil jsem ho; nechal rozpínání a obrátil se na něco, co jsem neviděl; musím říci, že při tom vypadal poněkud pitomě. Teprve když současně se mnou si náhle svlékl vestu, pochopil jsem, že to jsem já sám v trojdílném zrcadle. Toto zrcadlo je jeden z nejzvrhlejších vynálezů světa, neboť strhuje, roušku tajemství, kterou je člověk zastřen sám před sebou. Je něco protipřírodního v tom, aby člověk viděl svůj vlastní nos z profilu; zbavuje ho to jistých ilusí, jež má právo o sobě mít. Člověku je souzeno, aby spíše změřil výšku Himalájí než popatřil na linii vlastního nosu. Nevidíme-li na špičku vlastního nosu, není to proto, že jsme krátkozrací, nýbrž proto, že řečený nos je náš vlastní. Pokud člověk nevidí svůj profil, zůstává sám sobě něčím neznámým a nepoznatelným; nosí ve tváři něco, o čem jasně neví, jak to vypadá; ví o sobě všelijaké věci, ale zůstává mu utajeno hluboké tajemství jeho nosu, o němž ví každý mimojdoucí. Čtu zrovna, že prý pomocí nějakých mikrofonů nebo ampliónů může člověk slyšet svůj vlastní hlas; mám za to, že to musí být stejně trapné jako spatřit svůj Vlastní profil. Mohu říci, že to nejsem já a že se tato neznámá osoba jaksi neprávem vydává za mne; je to vetřelec, který mne všude provází a přitom se přede mnou skrývá. Bůh ví, jak ženy vydrží sedět před trojdílným zrcadlem a pozorovat tu cizí a neznámou věc, která se nazývá vlastní tvář. Muž nevidí rád sama sebe; a chce-li si představit Člověka, musí myslet na svého bližního.



Laskavý Čtenář

Nevím, proč vlastně se mu říká „laskavý“; neboť nevím, je-li laskavý, tak jako nevím, je-li rudovlasý jako císař Barbarossa nebo lysý jako římský senátor; nedovedu si ho prostě představit a mám za to, že mi zůstane záhadou až do konce mých dnů. Někdy se člověku stane, že k němu přijde docela slušný pán a řekne: „Já jsem rada ten a ten a četl jsem váš článek o —.“


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »