eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: O lidech

Kapitola 9. O různých soudcích

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Každému člověku se někdy stane, že dejme tomu zkrátka do něčeho šlápne a táhne to s sebou na botě. Není to o sobě žádné neštěstí a také to nevrhá žádného stínu ani na osud ani na charakter postiženého; ale osvětluje to jeho bližní, neboť se v takovém případě projevují několikerým způsobem.

Tak na příklad jeden druh lidí si všimne nehody, a dokonce se na ni podívá co nejnápadněji neúprosným a vítězným pohledem; načež přistoupí k postiženému a řekne mu hodně hlasité (s tzv. nádhernou přímostí) asi toto: „Člověče, vy jste do něčeho šláp; no, vy jste to rozmaž! Ale ovšem, je to vidět, to máte marné; čím více to schováváte, tím je to horší. Fuj, já s vámi ani nebudu stát, vždyť se každý po vás ohlíží.“ Načež uspokojen a hrd sám na sebe vás opustí zdrceného a nadobro zahanbeného.

Druhý druh lidí se k vám v tomto trapném případě ani nehlásí; mine vás širokým obloukem a v nápadném spěchu a přitom si myslí: „Bodejť, budu si s ním dělat ostudu! Ostatně mu to patří; to je švanda, jen ať si s tím běhá; to bych byl blázen, abych ho na to upozorňoval! Co tě nepálí, nehas, a máúcta.“

Třetí druh lidí (na které nyní obzvláště myslím) si všimne vašeho úrazu a začervená se v náramných rozpacích. „Ježíšmarja,“ řekne sám sobě tento druh lidí, „já ho v tom nemohu nechat! Ale říci mu to také nemohu, protože předně se to jaksi nehodí a za druhé by ho to uvedlo do rozpaků a mrzelo a trápilo. A chudák, on o tom raději vůbec nesmí vědět!“ Tu vás tento člověk vezme pod paží a táhne vás někde stranou a řekne třeba: „Poslouchejte, to je hrozně příjemné šoupat nohama po zemi; prosím vás, zkuste to, uvidíte, jak se vám to bude líbit. Nebo takhle trochu se brouzdat trávou; pro všecko na světě, zkuste to!“ A když tak nebo jinak zbaví konečně vaši botu hanebné poskvrny, uleví se mu a pln štěstí se vám poroučí a nechá ve vás dojem člověka trochu divného a dětinského; neboť to už je osud dobrých úmyslů, že jsou obyčejné zneuznány.

Každý člověk v životě do něčeho chtě nechtě šlápne; každý někdy udělá chybu, hloupost, nešikovný krok; každý se někdy nějak zamaže a zaneřádí a zahodí. A každý pak pozná ten trojí druh lidí; jedny, kteří s nádhernou přímostí a osobní rozkoší přidrží váš nos rovnou do toho trapného a kormutlivého, co vás potkalo, kteří vám, jak se říká, nastaví zrcadlo; druhé, kteří s lehkou ironií a tajným dostiučiněním vás nechají v tom, hlavně potěšeni tím, že jim se to nestalo; a konečně ty třetí, ty rozpačité dobráky, kteří váš úraz, vaše pokoření, váš špatný krok hledí zamluvit a zastřít ne před sebou, ale před vámi samotnými.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »