Kapitola 10. Posvícení v novém Strašací

"Kde máte ty mloky?" ptal se pan Povondra.

"V té vaně," řekla gigantická dáma lhostejně.

"Neboj se, Frantíku," děl otec Povondra a přistoupil k vaně. Leželo tam ve vodě něco černého a netečného, velikého jako starý sumec; jenom za hlavou se tomu kůže trochu nadouvala a splaskovala.

"Tak to je ten předpotopní mlok, co se o něm psalo v novinách," řekl poučně otec Povondra, nedávaje najevo své zklamání. (To jsem se zase nechal napálit, myslel si, ale kluk to nemusí vědět. Škoda těch tří korun!)

"Tati, proč je ve vodě?" ptal se Frantík.

"Protože mloci žijí ve vodě, víš?"

"Tati, a co žere?"

"Ryby a takové věci," mínil otec Povondra. (Něco to musí žrát.)

"A proč je tak šeredný?" naléhal Frantík.

Pan Povondra nevěděl, co říci; ale v tu chvíli vešel do stanu drobný mužík. "Tak prosím, dámy a pánové," začal chraptivě. "To máte jen toho jednoho mloka?" ptal se pan Povondra vyčítavě. (Kdyby byli aspo�� dva, myslel si, přišel bych spíš na své peníze.)

"Ten druhý pošel," řekl mužík. "Tak to je ten pověstný Andryáš, dámy a pánové, vzácný a jedovatý ještěr z ostrovů australských. Ve své domovině dorůstá až velikosti člověka a chodí po dvou. Na," řekl a šťouchl prutem do toho černého a netečného, co leželo bez hnutí v kádi. To černé sebou zahemžilo a s námahou se zvedalo z vody. Frantík trochu couvl, ale pan Povondra mu stiskl ruku, neboj se, jsem s tebou.

Teď to stojí na zadních nohách a předními tlapkami se to opírá o kraj kádě. Žábry za hlavou sebou křečovitě cukají a černá tlama lapá po vzduchu. Má to do krve odřenou a příliš volnou kůži posetou bradavicemi a kulaté žabí oči, chvílemi se jaksi bolestně zatahující blanitými spodními víčky.

"Jak vidíte, dámy a pánové," pokračoval mužík ochraptěle, "toto zvíře žije ve vodě; proto je opatřeno žábrami i plícemi, aby mohlo dýchat, když vychází na břeh. Na zadních nohách má po pěti prstech a na předních po čtyřech, jakož i dovede jimi brát různé předměty. Na." Zvíře sevřelo v prstech prut a drželo jej před sebou jako žalostné žezlo.

"Dovede také udělat uzel na provaze," hlásal mužík, vzal zvířeti prut a podal mu špinavý provázek. Zvíře jej chvíli drželo v prstech a pak opravdu zasuklo uzlík.

"Dovede také bubnovat a tančit," krákoral mužík a podal zvířeti dětský bubínek a paličku. Zvíře několikrát udeřilo do bubínku a kroutilo hoření polovinou těla; přitom upustilo paličku do vody. "Kuš, neřáde," utrhl se mužík a vylovil paličku z vody.