eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: Válka s Mloky 1. Andrias Sheuchzeri

Kapitola 4. Obchodní podnik kapitána Van Tocha

« predchádzajúca strana :: 2 / 5 :: ďaľšia strana »

.

„Sépie?“

„Ja, to bude ona. - Desátyho července: Sergeant zabil tym nožem jeden veliké jelly-fish - to je taková potvora jako sulc, a pálí jako kopřiva. Šeredny zvíře to je. - A teď pozor, pane Bondy. Třináctyho července. Já to tu mám podtrženo. Sergeant zabil tym nožem malyho žraloka. Váha sedumdesát liber. Tak tady to je, pane Bondy,“ prohlásil kapitán J. van Toch slavnostně. „Tady to stojí černy na bílym. To je ten veliké den, chlapče. Akorát třináctyho července loni.“ Kapitán zavřel notes. „Já se za to nestydím, pane Bondy: já jsem tam na břehu toho Devil Bay klek na kolena a brečel od samy čisty radosti. Teď už jsem věděl, že se ty my tapa-boys nedají. Ten Sergeant za to dostal krásny novy harpun - harpun máš to nejlepší, chlapče, když budeš lovit žraloky -, a já mu povídám, be a man, Sergeant, a ukaž tem tapa-boys, že se možou bránit. Člověče,“ křikl kapitán, vyskočil a bouchal nadšením do stolu, „víš, že tam za tři dny plaval ohromné chcíplé žralok, full of gashes, jak se to řekne?“

„Plný ran?“

„Ja, samá díra od toho harpunu.“ Kapitán se napil, až to klokotalo. „Tož tak je to, pane Bondy. Teď teprve jsem udělal s tema tapa-boys... takové jako kontrakt. Totiž dal jsem jako svy slovo, že když mně donesou ty perlovy škeble, že já jim za to dám ty harpoons a knives, jako ty nože, aby se mohli bránit, see? To je poctivé business, pane. Co je to platny, člověk má byt poctivé i k tem zvířatům. A taky nějaky dřevo jsem jim dal. A dva železny wheelbarrows –“

„Trakaře. Kolečka.“

„Ja. Takovy kolečka. Aby mohli vozit ty kameny na ten hráz. Oni to, chudáci, museli všechno tahat v tech svych tlapičkách, víš? No, hrůzu věcí dostali. Já bych je nechcel ošidit, to zase ne. Počkej, chlapče, něco ti ukážu.“

Kapitán van Toch si nadzvedl jednou rukou břicho a druhou vylovil z kapsy u kalhot plátěný pytlík. „Tož tady to mám,“ řekl a vysypal jeho obsah na stůl. Bylo to na tisíc perel všech velikostí: drobné jako semenec, větší, veliké jako hrách, několik ve velikosti třešně; dokonalé perly kapkovité, hrbolaté perly barokní, perly stříbřité, modré, pleťově nažloutlé, naběhlé do černa i růžové. G. H. Bondy byl jako u vidění; nemohl si pomoci, musel se v nich přehrabovat, válet je konečky prstů, přikrývat oběma dlaněmi –

„To je krása,“ vydechl s úžasem, „kapitáne, to je jako sen!“


« predchádzajúca strana :: 2 / 5 :: ďaľšia strana »