eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: Válka s Mloky 1. Andrias Sheuchzeri

Kapitola 5. Kapitán J. Van Toch a jeho cvičení ještěři

« predchádzajúca strana :: 1 / 4 :: ďaľšia strana »

.

„Ať se propadnu,“ řekl člověk v Marseille, „není-li tohle Jensen.“

Švéd Jensen zvedl oči. „Počkej,“ řekl, „a nemluv, pokud tě nenajdu.“ Položil si ruku na čelo. „Sea-gull, ne. Empress of In-dia, ne. Pernambuco, ne. Už to mám. Vancouver. Před pěti roky na Vancouver, Osaka-Line, Frisco. A jmenuješ se Dingle, ty rošťáku, a jsi Irčan.“

Člověk vycenil žluté zuby a přisedl. „Right, Jensene. A piju každou kořalku, která je. Kde se tu bereš?“

Jensen ukázal hlavou. „Já teď jezdím Marseille - Saigon. A ty?“

„Já mám dovolenou,“ naparoval se Dingle. „Tak jedu domů, podívat se, kolik mně přibylo dětí.“

Jensen vážně pokýval. „To už tě zase vylili, viď? Ožralství ve službě a podobně. Kdybys chodil do Ymky jako já, člověče, tak -“

Dingle se potěšeně zacenil. „Tady je Ymca?“

„Dnes je přece sobota,“ bručel Jensen. „A kde jsi jezdil?“

„Na takovém trampu,“ děl Dingle vyhýbavě. „Všechny možné ostrovy, tam dole.“

„Kapitán?“

„Nějaký van Toch, Holanďan nebo co.“

Švéd Jensen se zamyslil. „Kapitán van Toch. S tím jsem už taky před lety jezdil, bratře. Loď: Kandong Bandoeng. Line: od čerta k ďáblu. Tlustý, pleš, a nadává i malajsky, aby toho bylo víc. Znám dobře.“

„Byl už tehdy takový blázen?“

Švéd potřásl hlavou. „Starý Toch je all right, člověče.“

„Vozil už tehdy s sebou ty své ještěry?“

„Ne.“ Jensen maličko váhal. „Něco jsem o tom slyšel ... v Singapuru. Jeden žvanil tam o tom mlel hubou.“

Irčan se poněkud urazil. „To není žádné žvanění, Jensene. To je svatá pravda s těmi ještěry.“

„Ten v Singapuru taky říkal, že to je pravda,“ brumlal Švéd. „A přece dostal po držce,“ dodal vítězně.

„Tak si nech povědět,“ bránil se Dingle, „co na tom je. Já to přece musím vědět, kamaráde. Já jsem ty mrchy viděl na vlastní oči.“

„Já taky,“ mumlal Jensen. „Skoro černí, s ocasem asi metr šedesát a běhají po dvou. Já vím.“

„Hnusní,“ otřásl se Dingle. „Samá bradavice, člověče. Panno Maria, já bych na to nesáhl! Vždyť to musí být jedovaté!“

„Proč,“ bručel Švéd. „Člověče, já jsem už sloužil na lodi, kde bylo plno lidí. Na overi lowerdecku samý člověk, samá ženská a takové věci, a tancovali a hráli karty - -Já tam byl topičem, víš? A teď mně řekni, ty troubo, co je jedovatější.“

Dingle si odplivl. „Kdyby to byli kajmani, člověče, tak neřeknu nic. Já už jsem taky jednou vezl hady do zvěřince, tamhle z Bandžermasinu, a jak smrděli, pane! Ale tihle ještěři Jensene, to jsou tuze divná zvířata. Copak ve dne, ve dne jsou v těch nádržkách s vodou; ale v noci to leze ven, ťap - ťap, ťap - ťap... Celá loď se tím hemžila. Stálo to na zadních nohou a točilo to po člověku hlavou...“ Irčan se pokřižoval. „Dělají na člověka ts-ts-ts, jako ty kurvy v Hongkongu. Bůh mě netrestej, ale já myslím, že to s nimi není v pořádku. Kdyby nebylo tak zle o místo, tak bych tam nebyl ani hodinu, Jensi. Ani hodinu.“


« predchádzajúca strana :: 1 / 4 :: ďaľšia strana »