eKnižnica

Internetová čitáreň

Čapek, Karel: Válka s Mloky 2. Po stupních civilizace

Kapitola 1. Pan Povondra čte noviny

« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »

.

Jsou lidé, kteří sbírají známky, a jiní, kteří sbírají prvotisky. Pan Povondra, vrátný v domě G. H. Bondyho, dlouho nenašel smysl svého života; váhal po léta mezi zájmem o pravěké hroby a vášní pro zahraniční politiku; jednoho večera se mu však znenadání zjevilo, co mu až dotud chybělo, aby jeho život byl životem plným. Veliké věci obyčejně přicházejí znenadání.

Toho večera četl pan Povondra noviny, paní Povondrová spravovala Frantíkovy punčochy a Frantík se tvářil, jako by se učil přítokům Dunaje z levého břehu. Bylo příjemné ticho.

"To jsem blázen," zabručel pan Povondra.

"Co máš," ptala se paní Povondrová, navlékajíc nit.

"Ale s těmi mloky," děl otec Povondra. "Tadyhle čtu, že za poslední čtvrtletí se jich prodalo sedmdesát miliónů kusů."

"To je hodně, že?" řekla paní Povondrová.

"To si myslím. Vždyť je to ohromná cifra, maminko. Považ, sedmdesát miliónů!" Pan Povondra kroutil hlavou. "Na tom se musejí vydělat báječné peníze! - A té práce co se teď pořídí," dodal po chvilce přemítání. "Tady čtu, jak se všude horempádem stavějí nové země a ostrovy - Já říkám, teď si lidé mohou nastavět pevnin, kolik budou chtít. To je veliká věc, matko. Já ti řeknu, to je větší pokrok než objevení Ameriky." Pan Povondra se nad tím zamyslil. "Nová epocha dějin, víš? Co dělat, maminko, žijeme ve veliké době."

Nastalo opět dlouhé domácí ticho. Najednou otec Povondra prudčeji zabafal z dýmky. "A když si pomyslím, že nebýt mne, nebylo by k té věci došlo!"

"Ke které věci?"

"K tomu obchodu s mloky. K tomu Novému Věku. Když se to přesně vezme, byl jsem to vlastně já, kdo to dal dohromady."

Paní Povondrová vzhlédla od děravé punčochy. "Prosím tě, jak?"

"Že jsem tehdy pustil toho kapitána k panu Bondymu. Kdybych ho byl neohlásil, nebyl by se ten kapitán jakživ setkal s panem Bondym. Nebýt mne, maminko, nebylo by z té věci nic. Dočista nic."

"Třeba by ten kapitán našel někoho jiného," namítala paní Povondrová.

Otci Povondrovi pohrdavě zachrčelo v troubeli. "Ty tomu rozumíš! Takovou věc dovede udělat jenom G. H. Bondy. Panečku, ten vidí dál než já nevím kdo. Jiní by v tom viděli leda bláznovství nebo podfuk; ale pan Bondy, kdepak! Ten má nos, holenku!"

Pan Povondra se zamyslel. "On ten kapitán, jakpak on se jmenoval, Vantoch, na to ani nevypadal. Takový tlustý strejc to byl. Jiný vrátný by mu řekl, kampak, člověče, pán není doma, a vůbec; ale já ti měl takové jako tušení nebo co. Já ho ohlásím, řekl jsem si; pan Bondy mně třeba vynadá, ale já to vemu na sebe a ohlásím ho. Já vždycky říkám, vrátný musí mít čuch pro lidi. Někdy zazvoní člověk, vypadá jako baron, a zatím je to agent s ledničkami. A podruhé ti přijde takový tlustý tatík, a vida, co v něm je. Člověk se musí vyznat v lidech," rozjímal otec Povondra.


« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »