eKnižnica

Internetová čitáreň

Jókai, Mór: Milován až na popraviště

Kapitola 1. Zomotor

« predchádzajúca strana :: 1 / 15 :: ďaľšia strana »

.

Slovo „zomotor" jest již tak staré, že je znají jenom znalci jazyka a starožitníci a ti budou potřásati hlavou, když se dovědí, že se tu právě chystá veliká svatební hostina, protože význam jeho jest docela jiný.

A byla to proslavená svatební hostina, k níž se chystali na panském statku urozené, velmožné paní vdovy po Štěpánu Tiszovi 1), v prvním týdnu po letnicích 1698. Paní velikých a značných statků provdává svou jedinou dceru Ilonku za muže z nejváženějších v šírém okolí, za blahorodého pana Istvána Visontaie Kováche, podžupana v župě verebélyské.

Jméno župy verebélyské není již také na ubrusu země, jako mnohé již nepřijde na stůl, co tehdy bylo všeobecně běžné: mezi jinými ani množství drahých jídel, jimiž bývalý uherský velmož hostíval sezvané svatebčany. Nehodila by se pro dnešní slabé, vyběravé pokolení. Teď by jen špičkou zubu okusili takovou krmi a padli by po ní a nevzkřísilo by je ani šest doktorův; tehdy nebylo ani doktora po ruce ; komu mnoho dobrého požitku uškodilo, měl tu ženu-mazačku, která mu vymačkala maďarskou nemoc ze zad.

K přípravě takových jídel bylo také třeba lidstva více než dosti.

Dům urozené paní Tiszové zná kdekdo. Choť její byl druhdy také podžupanem: bylo třeba hostiti velmi mnoho hostí. V domě onom byly čtyři i pět kuchyní; jiná kuchyně byla pro pečení na rožni, jiná pro pečení koláčů; kromě toho byly v švestkovém sade tři pece k přípravě loupavého pečiva. Laboratoř, sloužící k přípravě sumárních skvostů kuchařského umění, byla spojena bezprostředně s komnatami, které obývala paní, aby sama mohla na vše dohlédnouti a v otázkách sporných svým slovem spravedlivě rozhodovati. K čemuž při chystání hostiny tak veliké má velice často příležitost. Dnes jest den, kdy má přijíti ženich; svatba bude po dopoledních službách božích. Sňatek koná se proto v době tak pokročilé, že jediný mužský člen rodiny, mladý pan Gábor (= Gabriel) jest dole v Banátě, se šlechtickým banderiem, vypraveným proti Turkům; čekali ho všichni domů, nevěsta po něm tuze toužila ; ale nepřišel. Stráví tedy svatební kaši již bez něho.

Paní Tiszová má svého starého zkušeného kuchaře; ale k dnešnímu dni povolala si i sedmihradského kuchaře své starší sestry, bydlící v Bánffy-Hunyadu (č. Huňadu), a pozvala si z Levice paní Furóvou, bez níž nemůže se v celém okolí pořádati žádná slušná hostina: člověk teprve z jejích rukou pozná pravou cenu dortů, marcafánů (škubaných kobližek) a jiného pečiva z mouky. K výpomoci mají v kuchyni tolik kuchařek, řeznic a služebných, že se tam člověk stěží může hnouti; a všichni mají plné ruce práce. Ale v tom právě je chyba!


« predchádzajúca strana :: 1 / 15 :: ďaľšia strana »