Krátký tento hovor Ocskayův s Csajághym nebyly sympathetické čáry, jako by si dva lidé četli v srdcích; v době války vzal by luňák vojevůdce, který by svěřil psychologii svých podvelitelů, aby uhodli, co si myslí a jaký má válečný plán a uhodnou-li ho, aby ho provedli. Musíme uvésti, že Ocskay s Csajághym již dávno uvažovali o tomto plánu, snili o něm společně po dlouhou zimní válku, u ohně v poli, odpočívajíce na společné otýpce slámy. Smělý, neuskutečnitelný sen! A teď se k němu hodil dobrý čas! Příležitost jest příznivá! Starého poraženého vůdce, generála Schlicka, odvolali pravě do Vídně a poslali na bojiště za něho Heistera, který sebral od hranic veškeré řádné vojsko, aby touto shromážděnou silou rázem padl na hlavu kurucům ; nyní znepokojuje tam na Dunaji Alexandra Károlyiho. A zde jest rozzuřený manžel, jejž připravili o manželku a který jest proto schopen rváti se i s Bohem ! Má v rukou zmocnění od knížete, aby s vojskem, které si dovede naverbovati, pustil se po své chuti a podle svého názoru do války ... ! Teď bude moci něco býti z onoho plánu ! Bylo jen třeba posledního hesla: „Ode dneška za týden se setkáme u Děvína!" A do té doby „tužme se!"
Byl to kus notné práce, než ji „potud" vykonali. Všude přibírali a sbírali kurucké vojsko, potulující se po různých místech v krajině ; Csajághy přivedl také slováckou jízdu Pavla Bokroše, která dovedla stříleti z pušek i v sedle na koni, pěchotu Emericha Révaie, jíž dal jméno „slovácké hajductvo", Turóczyovy Hanáky, kteří jezdí na dlouhých plochých vozech, uhánějíce o závod s jízdou a seskakují jenom k boji, chápajíce se pušek ; Ocskay zase získal ruské hajductvo Štěpána Móricze, které sem z Potisí zabloudilo, smělé čikóšské 1) bandy, které si kolem sebe shromáždili Bóné Bandi (= Ondřej Bóné), Gencsy Zsiga (č. Genči Žiga, Zikmund Genči), Majos Jancsi (č. Majoš Janči — Jan Majoš) a Kaszás Pali (č. Kasáš Pali = Pavel Kasáš), dále mnicha-vůdce Andrássyho a jeho turecké Tatary, kteří ještě neužívali pušek, ale stříleli jen šípy z kuší; největší radost však měl, když se setkal se svým bývalým kamarádem Blažejem Borbélyem, s nímž druhdy společně veleli otrhané gardě. Byla to zase taková otrhaná garda, jíž nyní velel. Jak se tak rozedrali ? To by mohla říci cesta, kterou vykonali od Tisy k Váhu, den co den v boji, hned vítězíce, hned zase biti, hned v hodech, hned zase v postě. Ale Ocskay se opravdu zaradoval, když tohoto starého přítele opět našel. Nestyděl se obejmouti ho proto, že byl rozedraný. „Však nebudeme rozedraní, až se vrátíme !"
eKniznica, Copyright (c) Marian Olejar, Jr. 2006-2008, All rights reserved. Using Tiga theme modified by me.
Vyhradzujeme si všetky práva na našu digitalizáciu a spracovanie týchto diel. Toto spracovanie nesmie byť dalej kopírované, tlačené alebo spracované ľubovoľným spôsobom.