eKnižnica

Internetová čitáreň

Jókai, Mór: Milován až na popraviště

Kapitola 14. Kousek páně Balahův

« predchádzajúca strana :: 1 / 11 :: ďaľšia strana »

.

Při druhém svém vpádu do Rakous vybral si Ocskay pravý břeh Dunaje za bojiště.

Když vnikl již až k Fischamendu, dohonil ho rychlý kurýr nejvyššího vojevůdce, aby se ihned obrátil, že císařský nejvyšší velitel Heister se vším svým vojskem vyrazil z Bratislavy a spěchá proti Rákóczymu, jenž dobývá se svým vojskem Lipótváru. Má si pospíšiti, a je-li možno, aby se spojil s knížetem; není-li mu to možno, nechť napadne se strany levé křídlo Heisterovo a přičiní se, aby je malými srážkami zadržel.

Poslechnutí bylo Ocskayovi těžké: posavadní jeho cesta sestávala ze samých rychlých vítězství; ale dobrý osud mu pomohl, že mu to bylo lehké. Ještě si ani řádně neodklel, když k němu vrazila do stanu Czinka Panna. Byla již ve Vídni.

„Tvoje žena není v klášteře."

„Kam ji dali ?"

„Odvezli ji do vnitřního města a tam ji zavřeli. U vrat stojí stráž."

Tím byl rázem zmařen celý krásný plán.

Pan Balahó také neměl, proč by vesloval na své lodi po Dunaji.

Mohli se vrátiti.

Všechen výsledek romantického podniku byl několik tisíc kusů jatečného dobytka ; Ocskay prodal je bratislavským řezníkům za hotové peníze, protože se s nimi nemohl cestou zdržovati. Peníze hodily se vojsku na žold, bratislavští pak porazili lacino skoupený rakouský dobytek pro rakouskou armádu: všichni na tom vydělali.

Hle, toť „společný válečný budget" ! Nic není nového pod sluncem!

Ocskay poslal ze své brigády bačkorové vojsko domů do Bílých hor, aby tam znepokojovalo Heistera, kdyby se chtěl tudy pustiti, s jízdou pak a s hajduky přešel na Csallóköz a tak se dostal za hlavní voj císařského vojska. Mosty byly všude na Dunaji: byl na něm silný led. Bylo již koncem prosince. Děla musili nechati vzadu, neboť zamrzne-li bláto Csallóközu, ani šest volů na něm dělo neutáhne.

V Csallóközu se dověděl, že Heister táhne vpřed po východním svahu Bílých hor, vyhýbaje se západním soutěskám. Litoval, že tam poslal tisíce svých lidí na stráž.

Poté chtěl poslati hajduky napřed, aby se přidali k hlavnímu vojsku knížete : pro svou úlohu pěchoty nepotřeboval.

Nežli je vyslal na cestu, shromáždil všecky. Byl to lid z četných krajin ; obával se, aby se mu cestou opět nerozutekl. Proto dal veškeré své pěchotě skvostný červený prapor, posvěcený s velikou okázalostí duchovními tří vyznání: kalvínským, katolickým a řeckým. Na tento prapor přisahal ozbrojený lid po vojensku věrnost; za tím účelem ho rozestavil za zvuků bubnů ve válečný šik.


« predchádzajúca strana :: 1 / 11 :: ďaľšia strana »