eKnižnica

Internetová čitáreň

Jókai, Mór: Milován až na popraviště

Kapitola 2. Rozedraná garda

« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »

.

Byl parní letní den. V takový čas splývá na uherské jižní rovině obloha se zemí; nad rozpálenou sodnatou půdou vykouzluje fata morgana vlny mořské, stodoly, domy, hunské kopce, a tvoří z nich plující ostrovy. — Kraj daleko široko jest pustý, opuštěný. Kaluže z jarní velké povodně dosud pokrývají nížinu; žlutavě zelené brázdy, pokryté bahnem a žabincem, naznačují, že tam byla pole; kdož ví, co na nich bylo naseto ? Na místech povýšenějších jsou holé pastviny, plné krtic a babího hněvu. V říši kalužin, pokrytých žabincem, vesele vyráží ostřice a sítina, tu a tam krčí se uprostřed bahna pobořená chata, slátaná z vepřovic, nepálených cihel; střecha její z rákosí sklání se do vody, na střeše klepotá čáp, a v dáli kolkolem oslňuje jakási hrozně pustá bělost, jako by tam napadlo sněhu: tam soda vyrazila na pět prstů vysoko na povrch půdy, takže by ji mohli smetati koštětem, a v sodě není ani stébla trávy.

Ve velké dáli vyčnívá z moře vzdušných zjevů špičatá střecha věže, splývající se svým obráceným obrazem: tam je Beregszász (čti Beregsás).

Cosi šustí a chrastí na zemi i ve vzduchu: jsou to tisíce milionů kobylek, které ožraly vše, co bylo zelené.

Vyprahlou, pustou rovinou líně se vine veliká uherská řeka, Tisa; je dosud rozvodněna vodami, jež do ní vtékají. Rozsáhlé rákosí a ostrovy vrbin a jilmů, mezi nimiž se panenská řeka vine, jak se jí zachce, nestěsnaná ještě v šněrovačku hrází a umělých břehů, naznačují její tok.

U Tiszabecse (=Tysabeče) jest jediný most, po němž lze přejíti z Beregu do Szatmáru (=Satmáru). Zloděj koní a sběratel pijavic může se pokusiti i jinde o přebrodění; ale kdo chce přejíti Tisu suchou nohou anebo snad s vozem, jest nucen přidržeti se úzké oné hráze, již dala župa hatinami ohraditi a tu a tam vrbovím lemovati, aby z ní nikdo nezabloudil v zimě, kdy vše jest pod sněhem. Tato dlouhá hráz končí u přívozu tisabečského, odkudž pak jest nutno buď sestoupiti dolů anebo vylézti vzhůru na most, podle toho, je-li v Tise málo či mnoho vody. Tentokráte jest třeba vylézti nahoru.

Ale tento výstup nahoru na most jest ztížen ještě jinou okolností.

Tisa se zde právě zatáčí a tvoří tu dokonalý poloostrov. Šíje tohoto poloostrova, močály zúžená, jest sotva širší než puška dostřelí a jest obrácena směrem k Szatmáru. Oklika sama tvoří předmostí jako opravdová hradba. Z vrbového lesíku na poloostrově jsou pak obrácena k mostu čtyři děla švihovky, jimiž lze zároveň celou hráz smésti.


« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »