eKnižnica

Internetová čitáreň

Jókai, Mór: Milován až na popraviště

Kapitola 4. Očarovaná hlava selete

« predchádzajúca strana :: 1 / 7 :: ďaľšia strana »

.

Dnešní hostina byla by snad skončila nadmíru pohnutě, kdyby se nebylo přihodilo, co opět uvedlo všecky v rozmar veselejší. Vstoupil ordonanc hlásit vůdci, že venku čeká a prosí za vpuštění bývalý velitel labancký z levického hradu, který byl sem doprovozen salvem conductem pana kapitána Martina Sóse (= Šóše).

Ocskay přijal salvus conductus a přečetl ho.

„Ecce, labancký kapitán (= setník) chce se k nám přidati s celou svou četou."

„Jaké jest národnosti ?" ptal se Ladislav Tormássy.

„Ba je to Polák, Bůh mu to nepřičítej za hřích. Udělejme mu trochu místa u stolu, pánové. Vím, že ještě neobědval. Přiveď ho sem!"

Labancký kapitán vstoupil do jídelny a pozdravil velikým širákem peřím ozdobným po kavalírsku dámy a pak po vojensku pány. Byl oděn v tehdejší kroj dragounský : vams se širokými přehnutými rukávy, s červeným náprsním štítem, široké spodky, odstávající trychtýřovité vysoké boty s připevněnými ostruhami; líce měl úplně vlašského charakteru, jako by Polsky nikdy ani nebyl viděl, s ostrým profilem, přímým nosem, kulatým obočím ; oči měl vtěsnané ve vrásky tak husté, jako by se neustále smály; i ústa k tomu sekundovala, bylať v obou koutcích věčně vytažena nahoru, čímž nabývala jeho tvář výrazu jaksi nuceně vlídného; špičky knírů zvedaly se do výše, kozí brada směle vyčnívala dopředu. Postava tato doplněna byla ještě allonžovou parukou s nakroucenými dlouhými kadeřemi, což podle tehdejších dob bylo modou civilisace.

Kapitán mluvil sice přízvukem cizím, ale přece maďarsky. Byl již asi dlouho posádkou v této zemi, že se mohl jejímu jazyku naučiti.

„Ponížený služebník, pánové." (I to prozrazuje, že byl cizinec; v tu dobu se u nás ještě nepozdravovalo slovy : „Služebník ! Ponížený !")

„Vítám tě, kamaráde," přivítal ho Ocskay. „Slyším, že se chceš státi našincem. Je-li tomu tak, sedni si k nám a zúčastní se hostiny."

„Ba věru, nejsem blázen," řekl kapitán se smíchem, „abych zůstal nahoře u hovězího masa, vařeného v paprice, když mohu býti zde u stkvělé hostiny..."

(Ten odůvodňuje pěkně své sběhnutí od praporu: pro dobrou hostinu!)

„Jmenuji se Nepomuk Scharada."

„Jakže ?" vykřikl Ladislav Tormássy, udeřiv pohárem na stůl. „S takovým jménem se vedle mne věru neposadíš !" A zase židli zastrčil pod stůl. „Dříve si dej maďarské jméno!"


« predchádzajúca strana :: 1 / 7 :: ďaľšia strana »