eKnižnica

Internetová čitáreň

Jókai, Mór: Milován až na popraviště

Kapitola 6. Železný muž

« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »

.

K přípravám svatebním nebylo určeno mnoho času, pouze tolik, co by bylo možno pozvati vzdálenější příbuzné na svatbu.

Velmožná paní Tiszová žádala na Ocskayovi, aby napsal vlastnoručně na dvě místa pozvání: jedno Sándoru Ocskayovi, mladšímu bratru ženichovu, druhé Martinu Csajághymu, který, jak velmožná paní pravila, byl nejmilejším přítelem zesnulého jejího syna Gábora; sloužil druhdy spolu v turecké válce, kde Gábor zahynul, v pluku Pálffyově. Tyto dva pány chtěla expresně pozvati.

Přišla také včas od obou pánů na tato pozvání odpověď. Ocskay Sándor se omluvil, že nemůže se k radostné slavnosti dostaviti, protože spadl s koně a vymknul si nohu ; není to velké neštěstí, ale přece musí asi týden nečinně seděti. Martin Csajághy pak odpověděl, že i nebude-li moci přijíti v určený den na svatbu, protože právě v ten den má vypláceti vojákům měsíční žold a psovi nemůže slaninu svěřiti, přijde druhého dne jistě na „zabíjení slepic", jak říkají hodům den po svatbě upraveným.

Sňatek byl tedy s velikou nádherou vykonán ; byli k němu pozváni mimo příbuzenstvo rodiny Tiszových také všichni kuručtí důstojníci. Nebyla to svatba tak smutná, jako před čtyřmi lety ! V táboře a v pevnosti nahoře střílelo se tolik z děl, že by to bylo stačilo na slušnou bitvu.

Dopoledne po svatbě uplynulo nakládáním výbavy nevěstiny na vozy. Ocskay chtěl svou paní dovézti do očkovského zámku a tam ztráviti líbánky, pokud bude trvati klid ve válce. Za starého způsobu válčení zbyl i na to člověku čas. Tehdy se nehnali lidé na sebe tak bláznivě, jako teď ; nařezal-li někdo notně nepříteli, dopřál mu času, aby porážku dobře strávil. Přípravy k cestě novomanželů byly tedy veliké.

Ilonka použila toho času k tomu, že se smutně loučila s dívčími svými přítelkyněmi, jak se sluší, opouští-li je mladá panička. Ocskay pak dal si sloužiti knězem krátkou mši.

Když se ubíral se mše, řekl mu písař, že jakýsi pán z tábora přeje si s ním o samotě promluviti ; přijel právě na koni a ani nedal koně odstrojiti.

Ocskay věděl napřed, kdo to je. Pokřižoval se a tak k němu vstoupil.

Byl to Martin Csajághy.

Přibylý host neoznámil nikomu ani svého jména, jen prosil, aby mu vykázali prázdný pokoj, kde by mohl býti samoten.

Byl to muž veliký, přes sáh vysoký, dobrý třicátník ; ale postava i tvář dělaly ho starším. Měl široké plece, celá postava jeho byla samá kost a samý sval, ruce měl takové, že by se mu do hrsti vešla hlava jiného člověka. Hlava jeho u porovnání s celou postavou zdála se malá, tím spíše, že i krk měl příliš svalnatý.


« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »