eKnižnica

Internetová čitáreň

Jókai, Mór: Milován až na popraviště

Kapitola 8. Souboj dvou hrdinů na bojišti, jichž těla se netkne ani meč, ani koule

« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »

.

Jak býval dříve Ocskay rozmarný, veselý druh, stal se nyní rázem uzavřený a nesdílný, co znova zaujal své místo v táboře. Udržoval kázeň až směšně přísnou, zapověděl i hudbu. Mnozí se mu za zády posmívali, do očí si netroufali, ale vyčetl jim z očí, že se smějí na jeho vrub. Novomanželům vůbec se všelijak posmívají (to mluví z lidí závist), což teprve takovému, který prokrásné oči své choti nechal rozprášiti celou brigádu, která mu byla svěřena!

Tuto chybu Ocskay arci rychle napravil, hradu Levice smělým nočním útokem znova dobyl a sebrav pak zbytky svého vojska, doplnil je novými dobrovolníky, takže když se měl u Zvoleně připojiti k táboru, přivedl již k armádě vrchního velitele jízdní vojsko úplně spořádané.

Ale i zde trávil celý den o samotě ve svém stanu a nezúčastnil se společných důstojnických hostin. Nechali ho ostatně na pokoji, vědouce, že lva zbaveného družky není dobře škádliti.

A přece i při vší této uzavřenosti dostalo se mu k sluchu, že Csajághy měl mrzutost, a to právě pro něho se samotným vrchním vojevůdcem. Bercsényi uvítal svým obvyklým kousavým, posměšným způsobem Csajághyho: „No, tedy již přišel ten voják Andapál ?" A nebylo dosti na tom, že ho nazval vojákem Andapálem (Andypavlem), což je tolik, jako bačkora, ale dodal ještě tento špatný vtip: „Zdali pak zásobil veverku své ženy náležitě oříšky ?" Csajághy mu hrdě odpověděl: „Mého vůdce neurážejte, je to stejně dobrý voják jako jiný; jeho paní pak se vůbec nedotýkejte, protože bychom se na mou věru popadli, třeba jste byl sebe větší muž !"

Však slíbil hrdinný kapitán, že bude hájiti svého vůdce nejen před ostrými meči, ale i ostrými jazyky. A jazyk Bercsényiho byl ostrý. Co nadělal škody svou zbraní nepříteli, tolik jí natropil jazykem doma svým věrným.

Jenom zvuk polnic, volající k pohotovosti, mohl dostati Ocskaye ze stanu.

Ležení bylo pod Zvolení, naproti labanckému táboru. Kurucké ležení bylo právě na onom historicky památném místě, kde za krále Ludvíka Velikého byl konán zemský sněm a kde Ludvík zasnoubil svou dceru Hedviku Jagellonci a kde podle tradice lidu našli kdysi na pšeničném klasu ovinutou tenkou zlatou nit. Město Zvoleň samo jest obklopeno širokou, čtyři sáhy vysokou kamennou zdí, v níž jsou vchody silnými branami, a s městem jako by byl spojen mocný hrad, zbudovaný Janem Huňadym, se skvostným palácem, který sloužil několikráte králům za obydlí a koruně za úkryt.


« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »