eKnižnica

Internetová čitáreň

Němcová, Božena: Slovenské pohádky a pověsti

Kapitola 1. Světské krása

« predchádzajúca strana :: 1 / 9 :: ďaľšia strana »

.

Byl jednou bohatý kníže a ten neměl žádných dětí; i modlíval se s svojí ženou každodenně, aby jim Bůh alespoň jednoho syna požehnal. — Vyslyšelť Bůh jejich modlitbu a ženě požehnal. — Když čas její vypršel a porodit měla, přišli právě tu noc dva staří, šediví poutníci „nocku pýtať".1) — „Veru by som vám vďačně dal," pravil kníže, „lebo vidím, že stě velmo ustatí2), ale něbudětě mať noci pokojnej!" — a král povídal jim, co očekává. —

Poutníci ale nepřestali prosit, až jim kníže dovolil nocovati pod jeho střechou; když měli lůžko přichystané, uložili se. — Před půlnocí začne žena knížete stenat; poutníci se zbudili. — „Choď von a pozri, jaké sa znaky na něbi ukazujú," pravil starší poutník mladšímu. — Ten vyšel ven, podíval se na oblohu, a navrátiv se k staršímu poutníku, pravil: „Eh, ty znaky sa mi nepáča, samé šibenice sa ukazujú." —

„No, nach sa eště něnarodí, lebo by něšťastlivým človekom bolo" — řekl starší, a zase lehli a usnuli. — Bylo po půlnoci, žena knížete ještě bolestněji stenala, poutníci se zbudili. „Choď von a pozri, jaké znaky sa na něbi ukazujú," pravil starší mladšímu. — Ten šel ven, podíval se na oblohu, a když se nazpět vrátil, pravil staršímu druhu: „Veru som viděl samé dobré znaky; keby sa teraz narodilo, veru by šťastlivo bolo." — „No, nach sa narodí" — přisvědčil starší, a kněžna porodila krásného syna se zlatou hvězdou na čele. Ráno bylo třeba jíti ke křtu. Uradovaný kníže prosil i poutníky, aby mu šli za kmotry. — „Keď stě boli při porodu, buďte i pri krstu," řekl jim, a oni přivolivše, šli s druhými do chrámu. — Bylo při křtu mnoho pánů a zemanů, a každý do križmy3) zlato, stříbro dával, jen poutníci zlata ani stříbra neměli.

„No," ohlásil se starší poutník, „zlata němáme, ale ťa my inak obohatíme, dáme ti my za ženu Svetskú krásu, a tej pod celým širým něbom páru něbudě." — Slib ten zapsali do knihy a dítěti zavázali. — Po křtu odešli. — Chlapec rostl jako konopí a byl velice sličný. — Jednou, když v skříni otcově duloval,4) přišlo mu do rukou ono kmotrovské zavázání. — Když si to přečetl, ptal se otce: „Či to mně tú Svetskú krásu krstní otcovia do križmy darovali?" —

„Eh, horká tvoja Svetská krása, to len tak písmo napísano" — vymlouval se otec, nechtě, aby se mu tím synek splašil. — Ale již se stalo. —


« predchádzajúca strana :: 1 / 9 :: ďaľšia strana »