eKnižnica

Internetová čitáreň

Němcová, Božena: Slovenské pohádky a pověsti

Kapitola 2. Král času

« predchádzajúca strana :: 1 / 5 :: ďaľšia strana »

.

I.

Žili jednou v malé dědině dva vlastní bratří. Starší z nich byl velký boháč, ale přitom zlý a bezbožný. Mladšímu nebylo na statečnost páru v celé dědině, ale byl přitom tak chudý, že neměl mnohdykráte ani on, ani rodina co do úst dáti. Jedenkráte, když nemohl již hladem vydržeti, šel k svému bohatému bratru prositi ho o kousek chleba — ale s špatnou se potázal. „Ty taký a taký," obořil se naň bratr, — „eště aby som takého oplana 1) choval." — I ukázal na dvéře a ven ho vystrčil.

Když ho tak nemilosrdně odbyl, šel něborák a nevěděl, kam se obrátit. Lačný byl, sotvaže nohy vlekl, a nemaje ani dostatečného oděvu, zimou se třásl. Boje se domů jíti, šel do hory (lesa). Našel tam pod hruškou napadané plánky, a jakkoli byly tak kyselé, že mu od nich zuby tŕply, byl rád, že je našel. Než pokrm ten nezahřál mu žaludek, zima jím třásla a ostrý vítr dul po hoře. „Ach, kděže sa já teraz podějem, hriešny človek," naříkal si, „doma niet chleba ani ohňa, a brat ma vyhnal." — I tu mu napadlo, že slýchal, na Skleněném vrchu že na veky oheň hoří. — „Puojděm ta," pomyslil si ubožák; „ažda 2) sa mi dajú zohriať, keď už nič inšieho človek němá." — Šel tedy.

Zdaleka viděl už na Skleněném vrchu velkou vatru 3) hořet a okolo vatry dvanáct mužů. — Jak ty muže spatřil, strpnul, 4) nevěda, co o nich souditi má.

„Čo sa máš báť?" pomyslil pak; „aj tam pánboh s těbou." — Stoupal přímo k ohni. Přijda k ohni zastal, poklonil se, a pozdraviv jich prosil: „Dobrí ludie, smilujtě sa nado mnou; som človek chudobný, nik 5) sa o mňa něobozre, ani ohňa nemám. Dovoltě sa mi pri tom vašom ohni zohriať" —

Všickni se po něm ohlídli, a jeden z nich pravil vážným hlasem: „Synok, sadni medzi nás a zohrej sa o daktorého 6) z nás." — Sedl mezi ně, ohříval se o ně, ale an všickni mlčeli, bál se i on promluviti. Pozoroval ale, že si po řadě místa přeměňují; tak obešli oheň dokola, a když zase každý na tom místě se octnul, kde byli seděli, když nebožák k ohni přišel, tu se zdvihl zprostřed vatry starec s šedivou bradou a hlavou plešivou a takto k chudobnému promluvil: „Člověče, nětrať tu takto život, ale choď domov, usiluj sa a statočně spravuj. Naber si z tohoto uhlia, veď ho beztoho všetko strovíme." Po těch slovech stařec zmizel. Těch dvanácte povstalo, nasypali chudobnému do měchu uhlí, zdvihli na plece a kázali mu, aby pospíchal domů. —


« predchádzajúca strana :: 1 / 5 :: ďaľšia strana »