eKnižnica

Internetová čitáreň

Němcová, Božena: Slovenské pohádky a pověsti

Kapitola 2. Král času

« predchádzajúca strana :: 2 / 5 :: ďaľšia strana »

.

Poděkoval se jim pěkně, ale vrtalo mu to v hlavě, jestli to uhlí měch nepropálí a kterak on je domů donese; než necítil pálení, a tak lehkým se mu to břemeno zdálo býti, jako by samý páper 7) nesl. Těšil se, že budou mít alespoň v chýži teplo, když nic jiného. Sotva domů přišel, vysypal měch na krb, ale div divoucí! Z každého uhlíčku, z každé jiskřičky stal se zlatý peníz! — I nevěděl chudobný, co má radostí dělat, ani svým očím nevěřil, že ta hromada peňazstva jemu patří. I děkoval v duchu oněm dobrým lidem, kteří ho zbavili všechny bídy.

Už tedy měl peněz dost, až mnoho — že jim ani světu nevěděl. 8) — I chtěl si je přece přeměřit, aby věděl, mnoho-li jich má; poslal ženu, aby mu šla k bratrovi měřici vypůjčit. I rozesmál se bratr, řka: „Čože trhan 9) budě v něj merať?" — Žena pravila, že jim byl soused trochu žita dlužen, které jim oplatil, že si je chtí přeměřiti. Bratr to nevěřil, a by se přesvědčil, co budou, měřiti, namazal měřici na dně smolou, pak ji teprv bratrovi požičal. 10)

Mladší bratr přeměřil peníze a bylo jich mnoho. Když byl hotov, šel sám bratrovi měřici odvésti, nevšimna si ani, že na smole jeden peníz se přilepil. Jak to starší bratr viděl, tu hned myslil, že je bratr zbojník. Ihned s velkým křikem do něho se pustil, nadával mu a hrozil, jestli mu nepoví, odkud má tolik zatých peněz, že ho obžaluje ze zbojnictva. — Co si měl nebožák počíti; nechtěl se přece s bratrem zgalibiť 11), tedy všecko raději mu vyrozprávěl, jak a co se mu na Skleněném vrchu stalo. —

Starší bratr měl bohatství dost, on ale přece mladšímu toho štěstí záviděl; když si mladší krásného statku 12) nakoupil, živnost si zřídil, již s rodinou statečně a svorně spravoval, takže si ho všickni lidé vážili, tu staršímu závist ani pospati nedala. — I umínil si jíti také na Skleněný vrch. „Čo sa bratovi zviedlo, muože sa zviesť i mně," mínil. — Šel tedy.

Přišel také na Skleněný vrch, kde ta vatra hoří, a hned se začal k těm dvanácti, co dokola seděli, prihovárať: „Dobrí ludie, dajtě sa mi, chudobnému, pekně vás prosím, pri tom vašom ohni zohriať, lebo ma zima celkom zdrobila, takže něvládzem 13)." — Tu mu odpoví jeden z dvanácti: „Synok, ty si sa v šťastnú hodinu narodil, máš bohatstva dosť, ale si skúpy, zlý človek. Pred námi lyhať 14) něsmieš, a že si lyhal, za to ťa trest náš něminie."


« predchádzajúca strana :: 2 / 5 :: ďaľšia strana »