eKnižnica

Internetová čitáreň

Rolland, Romain: Petr a Lucie

Kapitola 10.

« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »

.

Starší bratr přijel na několika denní dovolenou. Hned prvního večera zpozoroval, že v rodinném ovzduší se cosi změnilo. Co to bylo? Nebyl by dovedl říci to, ale bylo mu to nepříjemné. Lidský duch má tykadla vnímající i na dálku, ještě než vědomí mohlo vnímaný předmět zjistit svým hmatem. A nejjemnější bývají tykadla ješitnosti. Filipova tykadla se chvěla, hledala a divila se: cosi jim chybělo ... Což tu neměl obvyklý kruh lásky, přinášející mu jako vždy daň uctivých pozorností? Což neměl pozorné posluchačstvo, jemuž skoupě odměřoval svá vypravování? Neměl tam rodiče, zahrnující ho rozněžnělým obdivem? Neměl mladšího bratra? .. . Ach, pozor! Filip si najednou uvědomil, že právě Petr neplní své rodinné povinnosti.

Byl ovšem zde, ale projevoval příliš málo pozornosti staršímu bratru. Nedožadoval se, jak to dělával dříve, aby mu Filip vypravoval o svých důvěrných zážitcích (Filip mu s oblibou takové důvěrnosti odpíral). Žalostná sebeláska! Filip, ačkoli dříve k dychtivým otázkám mladšího bratra vždycky předstíral povýšenou a výsměšnou nechuť, tentokrát byl uražen, že Petr se ho nevyptává. A snažil se sám ho k tomu přimět: stal se hovornějším a pohlížel při tom na Petra, jako by ho chtěl upozornit, že to mluví pro něho. Jindy by se Petr byl zachvěl radostí a ihned by se byl uchopil této výzvy. Teď však nechával Filipa, aby si, chce-li, sám hledal náměty, kterými by upoutal zájem svých posluchačů. Filip tím byl podrážděn a zkusil mluvit ironicky. Ale Petr, místo aby se vzrušil, hrdě odpověděl tónem stejně nenuceným. Filip chtěl debatovat, rozčiloval se, vášnivě se rozhovořil. Ale po chvíli si uvědomil, že řeční sám. Petr se na něho díval mlčky, jako by mu říkal: »Jen si mluv, kamaráde! Když tě to baví! Jen mluv! Poslouchám tě .. .«

A na rtech nestoudný úsměv!... Úlohy byly zaměněny.

Filip zmlkl; hrozně ho to mrzelo; pozoroval teď mnohem pozorněji toho bratra, jenž se o něho už nezajímal. Jak se změnil! Rodiče, vídající ho denně, nepozorovali nic; ale pronikavé a mimo to žárlivé oči Filipovy již nenalézaly — po několikaměsíční nepřítomnosti - známý výraz bratrovy tváře. Petr vypadal šťastně, unyle, opojně, zasněně; byl zřejmě netečný k lidem, nevšímavý k věcem; vznášel se v ovzduší nějakého slastného snu jako snivá dívka. A Filip cítil, že v duchu mladšího bratra neznamená už nic.


« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »