eKnižnica

Internetová čitáreň

Rolland, Romain: Petr a Lucie

Kapitola 12.

« predchádzajúca strana :: 1 / 4 :: ďaľšia strana »

.

Tak se dočkali soboty před Květnou nedělí. Vídávali se denně po celé hodiny; a už se ani nesnažili skrývat se. Nebyli již povinni vydávat světu počet ze svých skutků. Byli s ním spojeni vlákny tak tenkými, tak blízkými přetržení! — Zrovna přede dvěma dny se začala veliká německá ofensiva. Vlna útoku se přivalila v šíři téměř sta kilometrů. Ustavičné vzrušení zachvívalo celým městem: — výbuch v Courneuve, který poděsil Paříž jako zemětřesení; ustavičné poplachy, stále burcující ze spánku a rozjítřující nervy. A zrovna této soboty ráno se po rozčilené noci všichni ti, kterým se podařilo zdřímnout teprve velmi pozdě, probouzeli za dunění tajemného děla, ukrytého kdesi v dálce a rozsévajícího — až odkudsi od Sommy, takže to vypadalo jako by odněkud s jiného světa — smrt, tápavě si vyhledávající oběti. Při prvních ranách, považovaných za bomby z vrátivších se německých letadel, lidé se poslušně uchýlili do sklepů; ale trvalé nebezpečí se stává zvykem, jemuž se život přizpůsobuje; ba nalézá v něm téměř půvab, když nebezpečí není příliš veliké a hrozí všem. Bylo ostatně příliš krásně, takže bylo hříchem pohřbívat se za živa v těch podzemních úkrytech. A tak před polednem všichni pařížští obyvatelé byli venku; a ulice, parky a kavárenské terasy měly za tohoto zářivého a horkého odpoledne sváteční vzhled.

Právě toto odpoledne si Petr a Lucie zvolili pro výlet do chavilských lesů, daleko od lidí. Žili již deset dnů v nadšeném klidu: hluboký mír v srdcích a nervy rozechvěné. Je to pocit, jako by člověk byl na ostrůvku, kolem něhož se zběsilým hukotem uhání stále dokola proud vody; zmocňuje se vás zraková i sluchová závrať. Ale sklopíme-li víčka a přitiskneme-li ruce na uši a když závora na dveřích je zastrčena, najednou se v nitru rozhostí ticho, oslnivé ticho, nehybný letní den, v němž Radost, neviditelná jako skrytý pták, zpívá svou píseň, plynnou a jásavou jako potůček. Ó Radosti, kouzelný pěvče, švitořivá písni štěstí! Dobře vím, ze stačí malá štěrbinka mezi víčky nebo aby prst přestal chvilku tlačit na ucho, a hned zas spatřím pěnu a uslyším hukot proudu. Stavidlo příliš slabé! A vědomí, že ta přehrada je tak slabá, ještě více rozněcuje Radost, protože vím, že je ohrožena. I naprostý klid a mlčení mají tvář vášnivou! ...


« predchádzajúca strana :: 1 / 4 :: ďaľšia strana »