eKnižnica

Internetová čitáreň

Rolland, Romain: Petr a Lucie

Kapitola 13.

« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »

.

Sešlo se jich pět přátel téhož věku u jednoho z nich, pět mladých studentů, jež jistá shodnost ducha a první myšlenkové tříbení seskupilo stranou od ostatních. A přece ani dva z nich neměli stejný životní názor. Pod zdánlivou myšlenkovou jednotou čtyřiceti milionů Francouzů je ztajeno čtyřicet milionů mozků myslících samostatně. Myšlenkový život Francie se podobá francouzské zemi složené ze samých malých statků. Ale těchto pět přátel se aspoň snažilo vyměňovat si přes plůtky svých pozemků názory, třebaže to dělali jenom proto, aby se každý ještě důrazněji utvrdil v názoru svém. Ostatně všichni byli svobodomyslní, a nebyli-li všichni republikány, jistě všichni nenáviděli duchovní nebo sociální zpátečnictví, každý návrat nazpět.

Pro válku z nich nejvíce horoval Jakub Sée. Tento ušlechtilý mladý Žid v sobě měl všechny francouzské duchovní vášně. Jeho soukmenovci přijímali po celé Evropě stejně jako on ve Francii zájmy a smýšlení svých adoptivních vlastí za zájmy a smýšlení své. Měli dokonce sklon přepínat je, jak jsou tomu zvyklí ve všem, co přijímají od svého okolí. Tak také tento krásný mladík s vášnivým hlasem a s očima palčivýma a poněkud příliš vážnýma, s tváří pravidelnou, jakoby zdůrazněnou silnými obrysovými čarami, býval v svých tvrzeních důraznější, než bylo třeba, a v svém odporu prudký a prchlivý. Podle něho šlo o křížovou výpravu demokracií, aby byly národy osvobozeny a války úplně znemožněny. Čtyři léta filantropického vraždění ho nepřesvědčila, že se mýlí. Byl jeden z těch, kteří nikdy neuznávají, že skutečnost je usvědčuje z omylu. Měl v sobě dvojí hrdost: ztajenou hrdost své rasy, kterou chtěl přivést k bývalé vážnosti, a hrdost osobní, která chtěla mít pravdu ve všem. A pravdu chtěl vždy mít tím spíše, že si jí nebyl jist. Upřímný idealismus mu sloužil za pláštík pro jeho pudy, příliš důrazně se hlásící o ukojení a příliš dlouho potlačované, pro potřebu činu a dobrodružství, stejně upřímnou jako ten idealismus.

Antonín Naudé také schvaloval válku. Ale schvaloval ji jenom proto, že jinak nemohl. Tento bodrý, tlustý mladý měšťan s růžovými tvářemi, tichý a chytrý, krátkodechý a roztomile ráčlující, s klidným úsměvem pohlížel na výmluvné nadšení přítele Séea; nebo jindy ho při vhodné příležitosti dovedl nedbale prohozenou poznámkou pořádně rozčilit; ale nikdy se nedal jeho rozčilením strhnout.


« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »