eKnižnica

Internetová čitáreň

Rolland, Romain: Petr a Lucie

Kapitola 16.

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

Nebe zůstalo i na Veliký pátek zataženo dlouhými šedivými závoji; ale vzduch byl vlahý a klidný. Na ulicích bylo vidět květiny, narcisy a fialy. Petr jich několik koupil a Lucie je nesla. Šli po tichém Zlatnickém nábřeží kolem čisté Matky Boží. Půvab starého města, zalitého tlumeným světlem, je obklopoval svou velebnou lahodou. Na náměstí sv. Gervasia se před nimi rozlétl houf holubů. Dívali se za nimi, jak poletují kolem chrámového průčelí; jeden z nich usedl na hlavu kamenné sochy. Nahoře na průčelních schodech, když se už chystali vkročit do chrámu, Lucie se obrátila a spatřila ve vzdálenosti několika kroků mezi scházejícími se věřícími rusovlasou, asi dvanáctiletou dívenku; opírala se, obě ruce majíc zdvižené za hlavu, o průčelí a pohlížela na ni. Měla jemnou, poněkud archaickou tvářičku středověké sochy, s úsměvem záhadným, roztomilým, produševnělým a něžným. Také Lucie se na ni usmála a ukázala ji Petrovi. Ale dívenčin pohled se vznesl nad ni a náhle se zděsil. A děvčátko, zakryvši si tvář dlaněmi, zmizelo.

— Co se jí stalo? zeptala se Lucie.

Ale Petr se nedíval.

Vešli. Nad hlavami jim vrkal holub. Poslední zvuk zvenčí. Pařížský ruch pohasl. Širé nebe zmizelo. Velebné tóny varhan, mohutné klenby, kamenná a zvuková opona je oddělila od světa.

Zastavili se v postranní lodi, vlevo od vchodu mezi druhou a třetí kaplí. Schoulili se k sobě ve výklenku pilíře, usednuvše na schody ukryté před pohledy ostatních lidí. Seděli zády ke kruchtě, a když zdvihli oči, viděli horní část oltáře, kříž a barevné okno v poboční kapli. Krásné staré písně plakaly svým zbožným smutkem. Petr a Lucie, dva mladí pohané, se drželi za ruku před tím velikým Přítelem v truchlícím kostele. A oba zároveň šeptali:

— Ty veliký Příteli, před tebou se s ním, před tebou se s ní snoubím. Spoj nás! Vidíš naše srdce.

A jejich prsty zůstaly spojeny, vpleteny do sebe jako proutky v košíku. Byli jediným tělem a tím tělem probíhaly vzrušené vlny tónů. Oddali se snění, jako by leželi v témž loži.

Lucie v duchu viděla zas tu rusovlasou holčičku. A najednou se jí zazdálo, že ji už viděla ve snu, zrovna té noci. Nepodařilo se jí vzpomnět si, zdali se jí o ní opravdu zdálo, nebo zdali promítala do minulého spánku to, co před chvílí spatřila před chrámem.

Petr myslil na dny svého krátkého uplynulého života. Skřivan, vzlétající nad zamlženou rovinu, aby našel slunce ... Jak daleko! Jak vysoko! Je vůbec možné dospět k němu? ...


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »