eKnižnica

Internetová čitáreň

Rolland, Romain: Petr a Lucie

Kapitola 3.

« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »

.

A přece: nic se nezměnilo. Byl v svém pokojíku, plném papírů a knih. Všude kolem známý domácí ruch. Na ulici trubka oznamovala, že nebezpečí minulo: německá letadla odletěla. Na schodech spokojené tlachání nájemníků, vracejících se ze sklepů, do nichž se ukryli. V poschodí nad Petrovou hlavou chorobně vzrušené, stále sem tam přecházející kroky starého souseda, očekávajícího již mnoho měsíců návrat nezvěstného syna.

Ale v Petrově pokojíku už nebylo číhajících tísnivých myšlenek, jež tam zanechal.

Stává se někdy, že nějaký neúplný akord zazní drsně a chraptivě; zanechává ducha v nepokoji až do chvíle, kdy se k němu připojí nový tón a sloučí nepřátelské nebo chladně si cizí prvky, jako by to byli návštěvníci, neznající se a čekající, až si budou představeni. To pak ihned nepříjemné napětí povolí a harmonie plyne od článku k článku. Tento duševní chemický proces provedl toho dne vlahý, letmý dotyk dívčí ruky. Petr si neuvědomoval příčinu této změny; ani ho nenapadlo rozbírat ji. Ale jasně cítil, že obvyklá nepřátelskost věcí najednou přestala. Prudká bolest hlavy vás trýzní už několik hodin: najednou si uvědomujete, že přestala. Jak a kdy z vás ulétla? Jenom snad ve spáncích ještě tiše bzučí vzpomínka na ni... Petr nedůvěřoval tomuto novému klidu. Podezíral jej, že pod chvilkovým uklidněním skrývá se ještě trýznivější návrat vnitřního utrpení, bál se, že utrpení na chvíli ustalo jenom proto, aby nabralo dechu. Znal již ty dočasné úlevy, jež skýtá umění. Vnikne-li nám do očí božská proporce linií a barev nebo zazní-li nám v uchu krásné, střídavé hry akordů, rozvíjejících se a splývajících jeden s druhým podle zákonů harmonie, pociťujeme v nitru mír a jsme zaplaveni radostí. Ale toto oblažující záření přichází zvenčí; je to, jako by nás teplo nějakého dalekého slunce drželo v opojení vysoko nad naším životem. Netrvá to dlouho; pak zase klesáme na zem. Umění poskytuje vždy jen chvilkové zapomenutí na skutečnost. Petr se strachem čekal totéž zklamání. — Ale tentokrát byl rozzářen opravdu z nitra. Nezapomínal ze skutečného života nic. Ale všechno se to harmonicky zladilo. Vzpomínky i ty nové myšlenky. Dokonce i neživé předměty, knihy a papíry v jeho pokojíku oživovaly a stávaly se zase zajímavými.

Jeho duchovní růst byl již několik měsíců zaražen, jako když je mladý stromek spálen jarními mrazy. Nebyl z těch praktických mladíků, kteří využili úlev, poskytovaných nastávajícím vojákům, k rychlému dosažení vysvědčení u shovívavých examinátorů.


« predchádzajúca strana :: 1 / 2 :: ďaľšia strana »