eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 1. Vinitius

« predchádzajúca strana :: 1 / 17 :: ďaľšia strana »

.

Petronius [1] probudil se teprve kolem poledne, a byl jak obvykle, silně znaven. Předešlého dne byl na hostině u Nerona, která se protáhla do pozdní noci. Od nějakého času začalo se mu zdraví kaziti. Říkával sám, že bývá jako zdřevěnělý, když se ráno probudí, a že nemůže nikdy sebrati myšlenky. Ale ranní lázeň a pečlivé hnětení těla od vycvičených k tomu otroků, urychlilo ponenáhlu oběh krve, probouzelo ho, vzkřísilo, vracelo mu síly tak, že z oleotekia, to jest z posledního oddělení lázeňského vycházel jako vzkříšený, s očima lesknoucíma se vtipem a veselím, omlazen, pln života, elegantní, tak nedostižný, že sám Otho [2] nemohl se s ním srovnávati — a pravdivý, jak mu říkali: „arbiter elegantiarum" [3]. Po oné hostině tedy, vstav pozdě, šel se vykoupat jak obvykle. Dva ohromní balneatoři [4] položili ho právě na cypřišovou „mensu", [5] pokrytou sněhobílým egyptským byssem, a dlaněmi, máčenými do vonného oleje, začali natírat jeho štíhlé tělo, a on s očima zavřenýma očekával, až teplo laconika [6] a teplo jejich rukou přejde do něho a vypudí z něho únavu.

Leč po jisté chvíli promluvil a otevřev oči, ptal se na počasí a na gemmy,[7] které klenotník Idomenes slíbil dnes na ukázku poslati. .. Objevilo se, že počasí je krásné, že povívá lehký vánek od hor albánských, a že gemmy nedošly. Petronius opět přivřel oči a poručil, aby ho přenesli do tepidaria, když tu za záclonou nachýlil se „nomenclator",[8] ohlašuje, že mladý Markus Vinitius, přibyv právě z Malé Asie, přisel ho navštívit.

Petronius poručil, by pustili hosta do tepidaria,[9] kam se i sám dal přenésti. Vinitius byl synem jeho starší sestry, která se před léty provdala za Marka Vinitia, jenž byl mužem konsulárním z časů Tiberiových. Mladý sloužil teď pod Korbulonem proti Parthům a po ukončené válce vracel se do města.

Petronius měl k němu jistou slabost, hraničící s náklonností, neboť Markus byl krásný, athletický mladík, jenž dovedl zachovávali jistou esthetickou míru ve všem, co Petronius vysoko cenil.

„Pozdravení Petroniovi!" řekl mladý muž, vcházeje pružným krokem do tepidaria, „nechať všichni bozi obdaří tě štěstím a obzvláště Asklepios [10] a Kyprida [11], neboť pod jejich obapolnou ochranou nic zlého potkati tě nemůže."

„Vítej v Římě a nechť ti odpočinek bude sladkým po vojně," řekl Petronius podávaje mu ruku ze záhybu měkké tkaniny, do níž byl zavinut ,,Co nového v Armenii? Co nového u zdi Parthské?"


« predchádzajúca strana :: 1 / 17 :: ďaľšia strana »