eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 1. Vinitius

« predchádzajúca strana :: 2 / 17 :: ďaľšia strana »

.

Vinitius počal vyprávěti o válce, leč když Petronius přivřel víčka, tu změnil mladý muž předmět hovoru, vida jeho znavenou a poněkud vyhublou tvář, a začal se ho s jistou starostlivostí vyptávati na zdraví.

Petronius zase otevřel oči.

Zdraví!... Ne! Necítil se zdráv. Proto ho Vinitius odevzdal pod ochranu Asklepia a Kypridy. Ale on, Petronius, nevěří v Asklepia.... „Poslal jsem sice před dvěma léty do Epidauru tři tucty živých kvíčal a koflík zlata, ale víš proč? nuž, řekl jsem si: ať to pomůže, čili nic, neuškodí to jistě. Jestliže lidé ještě teď skládají na světě oběti bohům, tu si myslím, že asi všichni rozumují tak jako já. Všichni, vyjímaje snad mezkáře, kteří se pocestným pronajímají u porta Kapena. [12] Kromě Asklepia měl jsem též co činiti i s Asklepiadami, když jsem minulého roku byl churav. Věděl jsem, že to jsou šibalové, ale řekl jsem si rovněž: „Co mně to škodí!" Svět stojí o šibalství, a život je klamem. Duše je také klamem. Třeba však míti tolik rozumu, aby bylo lze rozeznati klam rozkošný od nemilého. Ve svém hypocaustum [13] poručím si vždy, aby topili cedrovým dřívím posypaným ambrou, neboť mám v životě radši vůně než zápachy. A co se Kypridy týče, toť dobrá bohyně! Doufám, že i ty teď dříve nebo později poneseš bílé holuby na její oltář!"

„Ano!" řekl Vinitius, „nedostihly mě střely Parthů, ale za to mě ranil šíp Amorův... zcela neočekávaně, několik jen stadií od brány městské."

„Povíš mi to, až bude čas!" řekl Petronius.

,,Přišel jsem právě požádat tě o radu!" řekl Markus.

Leč v téže chvíli zas vešli otroci, kteří hned obírali se Petroniem.

Markus pak, shodiv tuniku, vstoupil do vany s vlažnou vodou, neboť Petronius pozval ho do koupele.

„Ach, neptám se ani, jsi-li navzájem milován," tekl Petronius, hledě na mladé, jakoby z mramoru vytesané tělo Vinitiovo. „Kdyby tě byl kdy spatřil Lysippos [14], zdobil bys teď bránu, vedoucí do Palatina [15], jako socha Herkula v mladém věku."

Mladý muž usmál se spokojeně a začal se hroužiti ve vaně, vystřikuje při tom hojně teplou vodu na mosaiku, představující Heru ve chvíli, kdy prosí Sen o uspání Zeva.

Petronius hleděl na něho se zálibou umělce. Když se přestal šplíchati a odevzdal se epilatorům, tu vešel lektor s bronzovou krabicí na břiše a se svitky papíru v krabici. „Chceš poslouchat ?" zeptal se Petronius. „Je-li to tvůj plod, pak ano," řekl Vinitus. „Ale není-li, pak budu raději rozmlouvat. — Básníci chytají teď lidi na rozích ulic ..."


« predchádzajúca strana :: 2 / 17 :: ďaľšia strana »