eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 1. Vinitius

« predchádzajúca strana :: 3 / 17 :: ďaľšia strana »

.

„Ovšem, ovšem! Neprojdeš kolem žádné basiliky,[16] kolem therm [17], kolem knihovny nebo knihkupectví, abys nespatřil básníka, gestikulujícího jak opice. Ale teď už jsou takové časy. Caesar píše verše, proto jdou všichni v jeho šlepějích. Nesmějí se jenom psáti lepší verše, než jaké píše Caesar, a z té příčiny se trochu bojím o Lucama [18] ... Ale já píšu prosou, kterou však nečastuji ani sebe, ani jiné . . . To, co měl lektor čísti, jsou „codicilli" [19] toho ubohého Fabricia Vejenta."

„Proč ubohého ?"

„Byloť mu řečeno, aby si hrál na Odyssea a nevracel se do své peleše, až bude vydán nový rozkaz. Ta Odyssea bude mu tím lehčí, ježto jeho žena není Penelopou. Nepotřebuji ti ani říci, že proveden hloupý kousek. Ale zde nikdo nic nebere vážně, jen povrchně. Je to dost mělká a nudná kniha, kterou začali lidé horlivě čísti, až teprve když byl autor vyhnán. Slyšel jsi o historce Ruffinově?"

„Ne."

„Pojďme tedy do frigidaria [20] a tam ti ji povím..." Oba muži přešli do frigidaria, v jehož středu tryskala fontána, zbarvená jasněrůžově a roznášející vůni fialkovou.

Tam usednuvše ve výklencích, vystlaných hedvábím, začali se chladiti.

Chvilku trvalo mlčení, ale pak se Petronius zeptal:

„Řekni mi - nepíšeš-li verše?"

,,Ne! Nikdy jsem nesložil celý hexametr!"

,,A nehráváš na loutně? Nezpíváš?"

„Ne!"

„A nejezdíš?"

„Závodil jsem svého času v Antiochií, ale bez úspěchu."

„Pak jsem o tebe klidný. A k jaké straně náležíš v cirku?"

„K Zeleným." [21]

„Pak se o tebe dočista nebojím a to tím spíš, že sice máš veliké jmění, přece však nejsi tak bohat jako Pallas nebo Seneka [22]. Neboť vidíš, u nás je teď dobře psáti verše, zpívati při loutně, deklamovati a závoditi v cirku, ale ještě lépe je a hlavně bezpečněji nepsati veršů, nezpívati, nehráti a nezávoditi v cirku... Nejlépe však je dovésti se obdivovati všemu, co činí Rudovous [23] ... . Ale, ale ... měl jsi mi vyprávěti o šípech Amora..."

Vinitius pozvednuv živě hlavu, řekl:

„Zraniv si ruku u města, ztrávil jsem několik dní v domě Aula Plautia. Stalo se to tím, že Plautius jel kolem zrovna ve chvíli mé nehody a vida, že velice trpím, vzal mě k sobě. U něho pak mě jeho otrok, lékař Merion, navrátil zase zdraví. O tom jsem ti právě chtěl vyprávěti."

„Proč to? Snad jsi se dokonce nezamiloval do Pomponie?"


« predchádzajúca strana :: 3 / 17 :: ďaľšia strana »