eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 10. Chilon Chilonides

« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »

.

Následujícího dne jedvaže se Petronius v unctoriu oděl, již vešel Vinitius Teiresiem pozvaný. Věděl již, že nedošly žádné zprávy od bran a vědomí to jej ještě více stísnilo, místo aby ho potěšilo jako důkaz, že se Lygie nachází dosud v městě; neboť počal připouštěti, že ji Ursus vyvedl z města hned po únosu, dříve než nevolníci Petroniovi začali střežiti brány. Ovšem, na podzim, kdy dni se krátí, byly brány zavírány dosti záhy, ale bývaly též otvírány vyjíždějícím, jichž počet byl značný. Ze hradeb bylo možno dostati se též jinými způsoby, o kterých nevolníci, kteří chtěli ujíti z města, dobře věděli.

Vinitius ovšem vypravil své lidi na všechny cesty, vedoucí do provincií a dal věděti vigiliům v městech o tom, že prchla dvojice nevolníků, s důkladným popisem Ursa i Lygie a s oznámením náhrady za polapení. Bylo však pochybno, zda-li budou postiženi, a i kdyby byli nalezeni, budou-li správy měst míti právo zadržeti je na soukromou žádost Vinitiovu, praetorem nepotvrzenou. Na toto potvrzení nebylo času. Vinitius hledal celý předešlý den Lygii přestrojen za nevolníka po všech koutech města, nenalezl však ani nejmenšího sledu po nich, ani nepatrné stopy.

Setkal se s lidmi z domu Aulova, ale zdálo se, že hledají rovněž někoho a to jej utvrdilo v domnění, že ji Aulovi nevyprostili a že též nevědí, co se s ní stalo.

Když mu tedy Teiresias řekl, že se nalezl člověk, který by byl schopen ji vyhledati, odebral se ihned do domu Petroniova a sotva se s ním pozdraviv počal se na onoho člověka vyptávati.

„Okamžitě jej uvidíme," pravil Petronius. „Jest to známý Euniky, která v této chvíli přijde složit řasy mé togy, a která dá nám o něm zprávu."

Eunika vešla právě, když domluvil, a vzavši togu složenou na křesle vykládaném slonovou kostí, rozvinula ji, aby ji položila na ramena Petroniova.

„Euniko," pravil, „je zde člověk, o kterém jsi se včera zmínila Teiresiovi?"

„Ano, pane."

„Jak se jmenuje?"

„Chilon Chilonides, pane."

„Kdo je to?"

„Lékař, mudrc i věštec, který umí čísti v osudech lidských a předpovídati budoucnost."

Petronius s Vinitiem přešli do atria, kde na ně čekal Chilon Chilonides, kterýž spatřiv je, uklonil se jim hluboce. Petronius usmál se připomenuv si domněnku včerejší, že on by mohl býti milencem Euniky. Člověk, který stál před ním, nemohl býti milencem. V divné té postavě bylo cosi směšného i nečistého.


« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »