eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 10. Chilon Chilonides

« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »

.

Nebyl stár — v jeho zanedbané bradě a v kadeřavé čupřině jen tu a tam se kmital sivý vlas. Břich měl zapadlý, plec shrbenou, takže se na prvý pohled zdálo, že jest hrbatý, nad křivou páteří čněla veliká hlava s tváří opičí a zároveň liščí, s pohledem pronikavým. Zažloutlá jeho pleť byla pokryta trudy a nos svědčil o přílišném zalíbení v láhvi. Zanedbaný úbor, sestávající z jemné tuniky utkané z kozí vlny a rovněž takového děravého pláště, dával svědectví buďto předstírané nebo skutečné nouze. Petronius uzřev jej, vzpomněl na Homerova Tersita; proto odpověděv pokynem ruky na jeho poklonu, pravil:

„Vítej, božský Tersite! Jak se mají tvé boule, které ti způsobil pod Trojou Ulisses a co on sám dělá na polích Elisejských?"

„Šlechetný pane," odpověděl Chilon Chilonides, „nejmoudřejší z mrtvých, Ulises, posílá mým prostřednictvím nejmoudřejšímu ze žijících, Petroniovi, pozdravení a prosbu, aby pokryl novým pláštěm mé boule."

„U Hekaty," zvolal Petronius, „odpověď stojí za plášť."

Další však rozmluvu přerušil netrpělivý Vinitius, zeptav se:

„Víš dobře, co béřeš na sebe?"

„Když dvě „familie" ve dvou skvělých domech nemluví o ničem jiném a po nich zprávu tu opakuje půl Říma, není těžko vědět," odvětil Chilon. „Včera v noci unesena byla dívka vychovaná v domě Aula Plautia, zovoucí se Lygia nebo vlastně Callina, kterou tvoji otroci, pane, provázeli z paláce Caesarova do tvé „insule", a já béřu na sebe úkol vynajíti ji ve městě, aneb — což jest málo pravděpodobno — opustila-li město, dozvěděti se, šlechetný tribune, kam utekla a kde se ukryla."

„Dobře," řekl Vinitius, kterému se líbila přesnost odpovědi, „jaké máš k tomu prostředky?"

Chilon usmál se chytře.

„Ty, pane, máš prostředky, já mám jen rozum."

Petronius usmál se také, neboť byl zcela spokojen se svým hostem.

„Ten člověk by mohl onu dívku nalézti," pomyslil si.

Vinitius svraštiv své husté obočí řekl:

„Bídníku, klameš-li mne ze zisku, poručím, by tě kyji zabili."

„Filosofem jsem, pane, a filosof nemůže býti chtivým zisku, zvláště takového, jaký právě spanilomyslně nabízíš."

„Ach, tys filosofem?" zeptal se Petronius. „Eunika pravila, ze jsi lékařem a věštcem. Odkud ji znáš?"

„Přišla ke mně pro radu, když sláva má pronikla k jejím uším."

„Jakou chtěla radu?"


« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »