eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 13. Jidáš

« predchádzajúca strana :: 1 / 7 :: ďaľšia strana »

.

Chilonovi vskutku záleželo na tom, odstraniti Glauka, který, ač věkem pokročilý, nebyl ještě chorobným starcem. V tom, co Chilon Vinitiovi řekl, bylo mnoho pravdy. Znal svého času Glauka, zradil ho, prodal lupičům, pozbavil ho rodiny, jména a vydal na smrt.

Upomínku této události snadno snášel, neboť zanechal umírajícího Glauka nikoliv v hospodě, ale v poli pod Minturnae a nepředvídal jediné toliko věci: že Glaukus vyléčiv se ze svých ran, přijde do Říma. Proto polekal se opravdu, když jej spatřil ve sboru křesťanů a v prvém okamžiku hodlal vzdáti se vyhledávání Lygie. Vinitiova hrozba však postrašila jej ještě více. Seznal, že musí voliti mezi obavou před Glaukem a mezi pomstou a stíháním mocného patricia, jemuž ku pomoci by přidružil se ještě mocnější Petronius. Vůči tomu se rozhodl. Pomyslil si, že je lépe míti nepřátele malé než veliké, a jakkoli jeho bojácná povaha zdráhala se odhodlati se ke krvavým činům, uznal přece za nutno zprovoditi cizí rukou Glauka se světa.

Nyní záleželo pouze na volbě lidí a k těm právě se vztahoval úsudek, který s Vinitiem sdělil. Ztrávil noci nejčastěji ve vinárnách, nocuje v nich mezi lidmi bez přístřeší, beze cti a víry, i mohl lehce vyhledati někoho, kdo by se ujal každé práce, ale ještě snadněji někoho, kdo zvětřiv u něho peníze, hned při něm by se dal do „práce", nebo vezma závdavek, celou sumu by vynutil hrozbami, že ho vydá v ruce vigiliů. Ostatně od nějakého času pociťoval Chilon odpor vůči sběři, vůči nečistým strašným lidem, kteří hnízdili v pověstných domech na Subuře nebo za Tiberem. Soudě ve všem podle sebe, nepoznav dostatečně křesťany ani jejich učení, měl za to, že najde mezi nimi povolnější nástroje a že se mu zdáli býti prozřetelnějšími jiných, umínil si, že zařídí vše tím způsobem, by provedli to, co chce, netoliko za peníze ale i z horlivosti.

Proto šel večer k Euriciovi, o němž věděl, že jest mu oddán celou duší a že vykoná vše, by mu pomohl. Jsa povahy opatrné, nemínil svěřiti mu skutečné záměry své, které odporovaly zjevně starcově víře, jeho ctnosti a bohabojnosti.

Chtěl míti lidi ke všemu odhodlané a s nimi teprve dohodnouti se o věci tak, aby z ohledů na svou osobu zachovali ji v tajnosti.

Stařec Euricius, vykoupiv syna, najal jeden z malých krámků, jichž bylo množství v okolí Cirku Maxima a tam prodával oleje, boby, nekvašené pečivo a medem oslazenou vodu divákům, kteří přišli podívat se na dostihy.


« predchádzajúca strana :: 1 / 7 :: ďaľšia strana »