eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 13. Jidáš

« predchádzajúca strana :: 2 / 7 :: ďaľšia strana »

.

Chilon zastihl jej při urovnávání krámku a pozdraviv jménem Kristovým, počal ihned mluviti o záležitosti, která ho k němu přivedla. Prokázav Euriciovi úsluhu, počítal, že mu splatí vděčností. Má zapotřebí dvou neb tří odvážných mužů, silných, kteří by odvrátili nebezpečí hrozící netoliko jemu, ale všem křesťanům. Je ovšem chudý, neboť téměř veškeren svůj majetek dal Euriciovi, avšak lidem těm by zaplatil za jejich službu, budou-li mu důvěřovati a splní-li věrně, co jim přikáže učiniti.

Euricius i syn jeho Quartus poslouchali jej jako svého dobrodince, div že před ním na kolena nepadli. Oba hned řekli, že jsou ochotni vykonati hned vše, co by od nich žádal, věříce, že muž tak svatý nemůže žádati činů, které by s učením Kristovým se neshodovaly.

Chilon ujistil, že tomu tak jest, pozvedal oči i tvářil se, jakoby se modlil, ale myslil při tom, nebylo-li by dobře přijati jejich nabídnutí, se kterým by bylo lze ušetřiti tisíc sestercií.

Rozmýšlel se chvíli a rozhodl se, že odmítne nabídnutí jejich. Euricius byl stařec netoliko věkem sešlý, ale vysílený starostmi a chorobou, a Quartovi bylo šestnáct let. Chilon potřeboval především lidi silné. Pokud šlo o tisíc sestercií, těšil se, že mu nápad, který se mu právě hlavou kmitl, v každém případě značnou část z nich ušetří.

Nabízeli mu oddaně svou ochotu, ale když rozhodně odmítl, ustoupili. Quartus řekl:

„Znám pekaře Demasa, pane, u kterého při žernovech pracují nevolníci a lidé najatí. Jeden z najatých jest takový silák, že dovede pracovati ne za dva, ale za čtyři; sám jsem spatřil ho, an zvedl kameny, kterými čtyři lidé nemohli hnouti."

„Je-li to člověk bohabojný a schopný obětovati se za bratry, seznam mne s ním," řekl Chilon.

„Jest křesťanem, pane," odpověděl Quartus, „neboť u Demasa pracují po většině křesťané. Pracuje se tam dnem i nocí, on náleží k dělníkům nočním. Kdybychom nyní šli, najdeme jej u večeře, a můžeš s ním hned promluviti. Demas bydlí u Emporia."

Chilon svolil ochotně. Emporium bylo na úpatí vrchu Aventinského, tudíž nedaleko „velkého cirku". Bylo možno zkrátiti si cestu podél řeky přes Porticus Aemilia a neobcházeti vrch, čímž se značně času získalo.

„Jsem stár," řekl Chilon, když vešli do sloupořadí, „a časem mne paměť docela opouští. Ano, našeho Krista zradil jeden z učenníků jeho — ale na jméno zrádce nemohu si nyní vzpomenouti ..."


« predchádzajúca strana :: 2 / 7 :: ďaľšia strana »