eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 14. Dobrá zpráva

« predchádzajúca strana :: 1 / 7 :: ďaľšia strana »

.

Druhého dne vstoupil do bibliotéky Vinitiovy Chilon, nikým neohlášen, neboť služebnictvu dán byl rozkaz pustiti jej každé chvíle ve dne i v noci.

„Budiž božská matka tvého velkodušného předka Enease," řekl, „k tobě tak laskavou, jako vůči mně byl laskavým božský syn M." 46)

„To znamená?" tázal se Vinitin vstávaje od stolu, při němž seděl.

Chilon pozvednuv hlavu, řekl:

„Eureka!" 47)

Mladý patricius byl tak rozčilen, že po delší chvíli nemohl ze sebe vypraviti slova.

„Viděl jsi ji?" zeptal se konečně.

„Viděl jsem Ursa, pane, a mluvil s ním."

„A víš, kde se skryli ?"

„Ne, pane! Jiný byl by z marnivosti dal Sygiovi znáti, že ví, kým on jest, jiný staral by se, by zvěděl, kde obývá a byl by na konec dostal ránu pěstí, po níž všechny pozemské události by se mu staly lhostejnými, nebo by vzbudil obrovu nedůvěru a způsobil by, že ještě téže noci by pro dívku byla vyhledána jiná skrýše. Já jsem to neučinil, pane! Dosti, vím-li, že Ursus pracuje u mlynáře vedle Emporia, který nazývá se Demas, tak jako tvůj svobodník, dosti na tom, že nyní kterýkoli důvěryhodný tvůj otrok může ráno jíti mu po stopě a vyslíditi jejich skrýši. Já jen ti přináším jistotu, že i božská Lygie nachází se v Římě, je-li Ursus tady a pak zprávu, že dnes v noci téměř jistě bude v Ostrianu."

„V Ostrianu? Kde to jest?" přerušil jej Vinitius, přeje si patrně hned jíti na označené místo.

„Jest to staré hypogeum 48) mezi ulicí Salarskou a Nomentanskou. Onen pontifex maximus 49) křesťanů, o němž jsem ti již vyprávěl a jehož příchodu očekávali později, přijel již, dnes večer bude křtíti a učiti na onom hřbitově. Oni se skrývají se svým učením, neboť jakkoli není dosud žádných ediktů, které by je zakazovaly, musejí býti obezřetni, neboť jsou lidmi nenáviděni.

Ursus mi sám řekl, že všichni do poslední duše se dnes v Ostrianu shromáždí, neboť každý chce slyšeti a viděti toho, který byl prvním učenníkem Kristovým, kterého oni zovou Messiášem. Mezi křesťany ženy jako muži naslouchají učení, proto z žen snad jediná Pomponie nebude přítomna, jelikož by před Aulem, ctitelem starých bohů, nemohla ospravedlnit, proč v noci z domu odešla. Lygie však, pane, která jest pod ochranou Ursa a starších obce, zajisté objeví se tam zároveň s ostatními ženami."

Vinitius, který žil dosud jakoby v horečce udržován jsa jedině nadějí, nyní, kdy naděje zdála se mu býti splněna, pocítil takové náhlé oslabení, jaké prožívá člověk, blížící se po dlouhé, namáhavé cestě k cíli. Chilon zpozorovav to, umínil si z toho těžiti.


« predchádzajúca strana :: 1 / 7 :: ďaľšia strana »