eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 14. Dobrá zpráva

« predchádzajúca strana :: 2 / 7 :: ďaľšia strana »

.

„Brány jsou zajisté střeženy tvými lidmi, pane, a křesťané musí o tom věděti. Ale oni nepotřebují bran. Tiber jich také nepotřebuje byť i bylo na ony cesty od řeky daleko, ochotně si zajdou, aby uzřeli „Velikého Apoštola". Ostatně oni zajisté mohou znáti tisícero způsobů, jak by dostali se z bran a vím také, že je znají. V Ostrianu uzříš jistě, pane, Lygii a kdyby i ne — což nepřipouštím — nalezneš tam Ursa, neboť mi dal slib, že tam přijde, by zavraždil Glauka, slyšíš, šlechetný tribune?

Nuže, bud půjdeš a budeš jej sledovati, bys vypátral, kde Lygie mešká, aneb rozkážeš svým lidem, aby ho chytili vraha, a maje ho v rukou, vynutíš na něm vyznání, kde skrývá se Lygie. Já jsem své vyznání učinil. Jiný, pane, řekl by ti, že vypil s Ursem deset kantarů nejlepšího vína, aby vyloudil z něho tajemství, jiný řekl by, že s ním vyhrál tisíc sestercií, nebo že za dva tisíce koupil zprávu. Vím, že zaplatil bys mi to dvojnásob, ale přes to jednou v životě, to jest, chtěl jsem říci, jako vždy v živote budu poctivým, neboť tuším, jak řekl velkodušný Petronius, že všeliká moje vydání i mé naděje spanilomyslnost tvá převýší."

Vinitius, jenž byl vojákem a uvykl nejen ovládati se vůči rozmanitým příhodám, ale i jednati, přemohl okamžitou slabost a řekl:

„Neklameš se v mé velkomyslnosti, ale půjdeš do Ostriana se mnou?"

„Já do Ostriana?" tázal se Chilon, jenž necítil nejmenší chuti tam jíti. „Já jsem ti slíbil, šlechetný tribune, nalézti Lygii, ale neslíbil jsem ti ji pro tebe uchvátiti. Představ si, pane, co by ze mne se stalo, kdyby onen lygický medvěd, který rozsápe Glauka, zároveň se přesvědčil, že ho zcela nespravedlivě rozsápal. Nepokládal by mne za strůjce spáchané vraždy? Pomysli, pane, čím je kdo větším filosofem, tím nesnadněji odpovídá na otázky sprosťáků — co bych mu tedy mohl odpověděti, kdyby udeřil na mne, chtě věděti, proč jsem obžaloval Glauka. Podezříváš-li mne však z podvodu, tedy slyš: zaplať mi teprve, až ti ukážu dům, v němž přebývá Lygie, dnes ukaž mi pouze částku své štědrosti, abych, kdybys i ty, pane (čemu nechť všichni bohové brání), měl při nějaké příhodě podlehnouti, nezůstal bez náhrady vůbec. Srdce tvoje by toho nikdy nesneslo."

Vinitius přikročil ke skříni, stojící na mramorovém podstavci, nazvané „arca" a vyňav z ní měšec, hodil jej Chilonovi.


« predchádzajúca strana :: 2 / 7 :: ďaľšia strana »