eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 15. V Ostrianu

« predchádzajúca strana :: 2 / 9 :: ďaľšia strana »

.

Po chvíli, cítě potřebu rozmluvy i vzmužení, dodal:

„Scházejí se jako vrahové a přece mají zakázáno zabíjeti, leda že by mě byl onen Lyg hanebně oklamal."

Vinitius, ač stále myslil na Lygii, též divil se opatrnosti a tajemnosti, s jakou se souvěrci scházeli, aby vyslechli svého nejvyššího kněze; řekl tedy:

„Jako všechna náboženství, tak i toto má mezi námi své vyznavače, ale křesťané jsou sektou židovskou; proč se shromažďují zde, když za Tiberem stojí svatyně židovské, v nichž Židé za bílého dne obětují?"

„Ne, pane! Židé jsou jejich nejúhlavnějšími nepřáteli. Řekli mi, že za předešlého Caesara došlo bezmála k boji mezi Židy a jimi. Caesara Claudia tak omrzela ona hnutí, že vyhnal všechny Židy, nyní však jest edikt ten zrušen.

Křesťané tají se před Židy i před obyvatelstvem ostatním, jež, jak ti známo, je podezřívá ze zločinů a je nenávidí."

Chvíli šli mlčky, a tu Chilon, jehož strach rostl, čím více vzdaloval se bran, pravil:

„Vraceje se od Euricia, vypůjčil jsem si od holiče paruku a do nosu vstrčil jsem si dva boby; nepoznají mne asi. Ale i kdyby mne poznali, nezabijí mne. Nejsou to lidé zlí, naopak jsou to lidé velmi počestní, jež miluji a jichž si vážím."

„Nechval jich předčasně," pravil Vinitius.

Nyní vkročili do úzké jámy, jež uzavřena byla po stranách jakoby dvěma náspy, nad nimiž v jednou místě byl umístěn vodovod. Když opět měsíc vynořil se z mraků, uzřeli na konci jámy zeď, pokrytou hojně břečťanem, jehož listí třpytilo se ve svitu měsíčním jako stříbro. To bylo Ostrianum.

Vinitiovi bilo srdce prudčeji. U brány odebírali dva fossorové známky. Za chvilku nalézal se Vinitius se svými průvodci na místě dosti obsáhlém, se všech stran ohraženém zdí. Tu i tam čněly pomníky, uprostřed nalézalo se hypogenum čili krypta, jejíž dolejší část zapuštěna byla pod povrchem půdy, ve které byly hroby. Před vchodem krypty šuměla fontána.

Bylo zřejmo, že by přílišný počet osob neměl místa v hrobce — Vinitius tudíž snadno se domyslil, že obřad bude konán pod šírým nebem na prostranství, na němž se shromáždilo značné množství lidí. Jak daleko bylo lze dohlednouti, míhala se svítilna vedle svítilny, a mnozí byli zde beze světla. Vyjma něco málo hlav, které byly odkryty, všichni přítomní z obavy před vyzrazením nebo před chladem měli hlavy zakryté kápěmi, a mladý patricius s obavou myslel na to, že při tak slabém světle nebude mu možno Lygii rozeznati v davu, zůstanou-li tak všichni až do konce.


« predchádzajúca strana :: 2 / 9 :: ďaľšia strana »