eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 16. Za Tiberou

« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »

.

Bylo tomu tak skutečně. Když při řeči apoštolově všichni odhodili kápě, aby lépe slyšeli, oni tak neučinili. Rada Chilonova zdála se býti rozumnou. Stojíce u brány mohli pozorovati každého, kdo vychází, a poznati Ursa nebylo nesnadno po vzrůstu a postavě.

„Pojďme za nimi," řekl Chilon, ,,uvidíme, do kterého domu vejdou, a zítra, nebo ještě dnes obklopíš, pane, všecky vchody svými nevolníky a uneseš ji."

„Ne," řekl Vinitius.

„Co chceš učiniti, pane?"

„Vejdeme za ní do domu a uneseme ji hned; však jsi se toho podjal, Krotone?"

„Tak jest," řekl lanista, „a oddám se ti jako nevolník, jestliže nezlomím páteř onomu buvolu, který ji střeží."

Leč Chilon počal zrazovati je a zaklínati při všech bozích, aby toho nečinili.

Vždyť Kroto byl najat přece jen k obraně, pro případ, že by byli poznáni, ne proto, aby pomohl unésti dívku. Unášejíce ji toliko oni dva, netoliko že se vydávají v nebezpečí smrti, ale co více, mohou ji ztratiti z rukou, načež ona se ukryje na jiném místě, nebo opustí Řím. Co učiní? Proč nepracovati na jisto, proč vydávati se v záhubu a celé předsevzetí vydávati nejistotě?

Vinitius přes to, že s největším sebezapřením se zdržoval, aby již na hřbitově neuchopil Lygii v náruč, cítil přece, že má Řek pravdu, a byl by snad učinil podle jeho rady, kdyby nebylo Krotona, jemuž šlo o náhradu.

„Poruč, pane, tomu starému bázlivci, aby mlčel," řekl, „nebo dovol, abych mu spustil pěst na hlavu. Kdysi v Buxentumu, kam mě ke hrám dovedl Lucius Saturninus, přepadlo mne v hostinci sedm zpitých gladiatorů, a žádný neodešel s celými žebry. Neříkám, že by bylo dobře dívky se zmocniti teď, uprostřed davu, neboť mohli by nám házeti pod nohy kamení, ale bude-li v domě, zmocním se jí a odnesu ti ji, kam chceš."

Vinitius potěšil se, slyše tato slova, a odpověděl:

„Staň se tak, u Herkula! Mohlo by se státi, že bychom jí zítra nenalezli doma, a kdybychom je poplašili, odvedli by ji jistě jinam."

„Ten Lyg zdá se mi strašně silným," zajektal Chilon.

„Tobě nebylo poručeno, abys mu ruce držel," odpověděl Kroto.

Musili však ještě dlouho čekati, Kohouti oznamovali svitání, než uzřeli ze brány vycházeti Ursa a za ním Lygii. Šlo s nimi několik osob. Chilonovi se zdálo, že mezi nimi vidí velikého apoštola. Vedle něho šel druhý stařec, značně nižší vzrůstem, dvě ne mladé už ženy a pachole, které svítilo svítilnou. Za touto hrstkou šel dav, čítající více než dvě stě osob. Vinitius, Chilon i Kroto vmísili se mezi tento dav.


« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »