eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 19. Odpusť mu!

« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »

.

Chilon poznav, že Ursus zírá naň jako na člověka zcela cizího, vzpamatoval se z prvého uleknutí. Pohled na desku s písmem Vinitiovým upokojil ho tím více. Nehrozilo mu tedy podezření, že by byl úmyslně vlákán do léčky. Pomyslil si, že křesťané nezabili Vinitia asi proto, že neodvážili se vztáhnouti ruku na osobu tak význačnou.

„Toť Vinitius ochrání mne v čas potřeby," řekl si v duchu, „neboť nezve mne přece proto, by mne dal zabít." Sebrav trochu ducha, zeptal se:

„Dobrý muži, neposlal šlechetný přítel můj nosítka pro mne? Mám nohy oteklé a nemohu tak daleko jíti."

„Ne," odvětil Ursus, „půjdeme pěšky."

„A odepru-li?

„Nečiň toho, neboť musíš jít."

„Půjdu tedy, ale z vlastní vůle. Jinak nepřinutil by mne nikdo; neboť jsem člověkem svobodným a přítelem městského prefekta. Jako mudrc vládnu též prostředky proti násilí, neboť dovedu změniti lidi ve stromy a ve zvířata. Ale půjdu, půjdu. Obleku si toliko teplejší plášť a kápi, bych nebyl poznán otroky této čtvrtě, jinak by mne všichni zastavovali, by mi mohli líbati ruce."

To řka, oblekl jiný plášť, na hlavu spustil velikou gallskou kápi z obavy, aby Ursus nepoznal rysy jeho tváře, až vyjdou na světlo.

„Kam mne povedeš?" zeptal se Ursa.

„Za Tiber."

„Jsem nedávno v Římě a nikdy jsem tam nebyl; tam však žijí zajisté lidé, kteří milují ctnost."

Ale Ursus, jenž byl naivním člověkem a jenž slyšel od Vinitia, že Řek byl na hřbitově Ostrianu s ním a také ho viděl vejíti do domu, v němž bydlela Lygie, zastavil se na chvíli a pravil :

„Nelži, starý muži, neboť jsi byl dnes s Vinitiem na Ostrianu a pod naším vchodem."

„Ach," řekl Chilon, „váš dům jest tedy pod Tiberem. Jsem nedlouho teprv v Římě a nevím dosud, jak se jmenují různé čtvrti. Ano, příteli! Byl jsem u vašich vrat a zapřísahal jsem Vinitia jménem ctnosti, aby nevcházel. Byl jsem v Ostrianu, a víš proč? Proto že od nějakého času pracuji na obrácení Vinitia i chtěl jsem, by slyšel nejstaršího z apoštolů. Kéž světlo pronikne do jeho i do tvojí duše. Vždyť jsi křesťanem a toužíš, aby pravda zavládla nad klamem."

„Ano," odpověděl Ursus pokorně.

Chilonovi vrátila se odvaha.

„Vinitius jest mocným pánem," pravil, „a přítelem Caesarovým. Často dosud naslouchá ponoukání zlého ducha a kdyby třeba jen vlas spadl s hlavy jeho, Caesar pomstil by se na všech křesťanech."


« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »