eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 2. Císařův posel

« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »

.

„Musím pochváliti tvou volbu," řekl Petronius ve chvíli, kdy se opět nacházel v nosítkách sám s Vinitiem. „Skutečně, „růžoprstá Jitřenka". A víš, co mi také připomínala? — Vesnu! A to ne naši v Italii, kde sotva tu a tam se pokryje jabloň květem, ale onu vesnu, kterou jsem někdy vídal v Helvetii, mladou, svěží, jasně zelenou U bledé Seleny — nedivím se ti, Marku, věz však, že Dianu miluješ, a že Aulus i Pomponie hotovi jsou tě rozsápat, jako někdy psi rozsápali Akteona."

Vinitius nepozvedl hlavy, chvíli mlčel a potom jal se mluviti hlasem chtivostí přerývaným:

„Prahnul jsem po ní dříve a nyní prahnu ještě více. Chtěl bych zabiti Aula i Pomponii a ji uchopiti a zanésti na rukou do svého domu. Dnes nebudu spáti. Rozkážu trestati některého z otroků a budu naslouchati jeho nářku ...."

„Upokoj se," řekl Petronius.

„Musím ji míti," pokračoval Vinitius. „Šel jsem k tobě pro radu, nedáš-li rady, naleznu ji sám. Aulus pokládá Lygii za dceru, proč bych já na ni hleděl jako na nevolnici? Když není jiné cesty, nechť opatruje dvéře mého domu, nechť sedí jako žena při mém krbu."

„Upokoj se, vášnivý potomku konsulův. Proto nevodíme barbary na provazech za svými vozy, abychom se ženili s jejich dcerami. Střez se důsledků. Vyber si jiný způsob, — a zůstav sobě i mně času k rozmýšlení. Mně se Chrysotemis také vydávala za dceru Jovišovu, a přece jsem se s ní neoženil, tak i Nero neoženil se s Akte, ač ji vydávali za dceru krále Attaly. Upokoj se. Pomysli, že chce-li opustiti dům Aulův pro tebe, oni nemají práva ji zdržovati, věz, že nehoříš sám, nýbrž že i v ní Eros roznítil plamen. Já jsem to viděl a mně věř. Měj trpělivost. Na všecko se nalezne způsob, ale dnes jsem již příliš myslil, a to mne unavuje. Slibuji ti, že zítra budu přemýšleti o tvé lásce a nemusil by býti Petronius Petroniem, aby nějakého prostředku nevynalezl."

Umlkli oba — potom po dlouhé chvíli řekl Vinitius již klidněji :

„Děkuji ti — kéž Fortuna je k tobě štědrou."

„Buď trpěliv ..."

„Počkej, zdá se mi, že jsem připadl na prostředek."

„Nechť všichni bohové ti nahradí ..."

„Ano, tak jest! Soudím, že je to prostředek neomylný. Víš co, Marku?"

„Poslouchám tě, má Athene ..."

„Tedy za několik dnů Lygie bude požívati v domě tvém zrno Demetry.

„Jsi větší než Caesar!" zvolal Vinitius nadšeně.


« predchádzajúca strana :: 1 / 6 :: ďaľšia strana »