eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 20. Zrno klíčí

« predchádzajúca strana :: 1 / 5 :: ďaľšia strana »

.

Vinitius rovněž nedovedl si vysvětliti co se stalo a v hloubi duše své byl rovněž tak překvapen, jako Chilon. Neboť jednali-li s ním tito lidé přátelsky a místo aby se mstili, opatřili pečlivě jeho rány, domníval se, že činí tak částečně vlivem svého učení, více však k vůli Lygii a trochu pro veliký jeho význam. Ale chování jejich vůči Chilonovi převyšovalo všeliký jeho pojem o možném odpuštění lidském.

I jemu mimoděk tanula na mysli otázka, proč nezabili Řeka. Mohli to učiniti beztrestně. Ursus by ho byl zakopal v zahradě, nebo by ho byl vhodil v noci do Tiberu, který v těchto dobách nočních výpadů často po ránu vynesl na povrch lidská těla, o nichž nikdo nevypátral, odkud by se brala. Nad to dle úsudku Vinitiova bylo to nejen právo, ale i povinnost lékařů, aby Chilona zabili.

Slitování nebylo vůbec cizím tomu světu, jemuž náležel mladý patricius, vždyť Atheňané postavili oltář bohyni slitování a po dlouhý čas se opírali, nechtíce tomu, aby do Athen zavedeny byly zápasy gladiatorů.

Bývalo i v Římě zvykem, že přemoženým se dostalo odpuštění, tak na příklad Kalikratus, král Bretonů, který za Klaudia byl zajat, byl vším hojně opatřen a volně obýval v městě. Ale mstu za křivdy osobní považoval Vinitius a vůbec všichni za slušnou a spravedlivou. Prominutí křivdy příčilo se jeho názorům.

Slyšel arci v Ostrianu, že sluší milovati i nepřátelé, ale považoval toto za jakousi theorii, která nemá v životě významu. I uvažoval, že Chilon nebyl zabit snad proto, že jsou nějaké svátky, anebo, že právě v období této měsíční čtvrti křesťané nemají zabíjeti. Slyšel, že bývají termíny, ve kterých různým národům není dovoleno ani vojny počínati.

Proč však v tomto případě nebyl Řek vydán v ruce spravedlnosti, proč apoštol pravil, že sluší sedmkráte odpustiti, kdyby se kdo sedmkráte provinil, a proč Glaukus pravil Chilonovi: „Kéž ti Bůh odpustí tak, jako já ti odpouštím!" Vždyť přece způsobil mu Chilon nejstrašnější bezpráví, jaké člověku může se způsobiti, a Vinitiovi při pouhé myšlence, co by učinil s oním, jenž by Lygii usmrtil, vřela krev; vědělť, že není strašnějších muk nad ty, jimiž by se mstil. A tento muž mu odpustil.

I Ursus odpustil, on, který skutečně mohl zabít v Římě koho chtěl beztrestně, neboť pak by mohl zabiti pouze krále Nemorenského a zaujati jeho místo.


« predchádzajúca strana :: 1 / 5 :: ďaľšia strana »