eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 23. Výsledky nového učení

« predchádzajúca strana :: 2 / 4 :: ďaľšia strana »

.

Řekneš, že mne mohla tedy odmítnout a že nemusila se vzdalovat. Ale což, jestli mne miluje? Pak chtěla utéci před láskou! Při té myšlence poslal bych otroky do všech koutů Říma, aby křičeli po domech: „Vrať se, Lygie!" Ale jsou též chvíle, ve kterých přestávám rozuměti, proč to učinila. Já bych jí přece nebránil věřiti v Krista a sám postavil bych mu oltář v atriu. O jednoho boha víc, co by mi to mohlo škoditi a proč bych v něho neměl věřiti já, jenž přece ani v staré bohy mnoho nevěřím ?

Ale zdá se, že to vše křesťanům nestačí. Nestačí ctíti Krista, je třeba ještě žíti podle slov jeho učení; a tu teprve stojíš jako na břehu moře, které ti poroučejí přejíti pěšky. Kdybych to i slíbil, cítili by, že je to prázdný zvuk v mých ústech. Pavel řekl mi to otevřeně. Jim, křesťanům, není na tom dosti dohodnout se slovy, třeba ještě cítit, že je to tak dobře a nemíti v duši nic jiného. A já, bohové jsou mi svědky, nemohu. Rozumíš, co to znamená? Je cosi v mé povaze, co se příčí tomu učení; a byť je i ústa má slavila, byť bych se příkazům jeho přizpůsoboval, rozum i duše pravily by mi, že tak činím pro Lygii a že nebýti Lygie, nic na světě nebylo by mi protivnějším. A divná věc, že onen Pavel z Tarsu tomu rozumí a že rozumí tomu přes všelikou prostotu a nízký původ i onen starý „theurgus," největší mezi nimi, Petr, jenž byl učenníkem Kristovým. Víš, co činí? Modlí se za mne a vyprošuje pro mne cosi, co nazývají milostí a na mne se snáší toliko stále větší neklid a tesknota po Lygii. —

Psal jsem ti, že odešla tajně, ale odcházejíc, zůstavila mi kříž, který sama svázala z větviček zimostrázu. Probudiv se, nalezl jsem ho v loži.

Mám ho nyní v larariu a neumím si sám vyložiti, proč se k němu blížím tak, jakoby v něm bylo cosi božského, co ctíme a čeho se obáváme. Miluji ho, neboť jej vázaly její ruce, i nenávidím ho, neboť nás dělí. Časem se mi zdá, že v tom všem jsou jakés čáry a že theurgus Petr, ač praví, že jest prostým rybářem, jest přece větším Apolonia a všech, kteří před ním byli a že on všechny potřeštil, Lygii, Pomponii a mne také.

Upřímně ti pravím, že se mé povaze nic tak nepříčí jako ono učení, a přece od toho času, co jsem se s ní setkal, nemohu se poznati. Kouzlo nebo láska ? Kirka dotknutím měnila těla a mně byla proměněna duše.


« predchádzajúca strana :: 2 / 4 :: ďaľšia strana »