eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 25. Mrskání

« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »

.

„A nám dáš za ženy hvězdy, my pak utvoříme novou soustavu, která se bude zváti soustavou Neronovou. Vypravil jsi nám tak krásné hry v Beneventu, že ti nemohu nic zlého přáti. Mám to rád, Caesare, když sniš o Egyptě, a zarmucuje mne pouze, že jsi odjezd odložil."

Nero na to řekl:

„Vaše smrtelné oči neviděly, neboť božstvo činí se neviditelným, pro koho chce. Víte, že když jsem byl ve svatyni Vestině, ona sama stanula přede mnou a řekla mi: ,Odlož odjezd.' Stalo se tak neočekávaně, že jsem se ulekl, ač za takovou patrnou ochranu měl bych býti bohům vděčným."

„Všichni jsme se lekli," řekl Tigellinus, „a vestalka Rubria omdlela."

„Povězte mi, proč se lidé více bojí Vesty než jiných bohů? Čím to jest? Mne samého zmocnilo se jakés leknutí, jakkoli jsem nejvyšším knězem. Pamatuji se toliko, že jsem padl na znak a že bych byl úplně klesl k zemi, kdyby mne kdosi nebyl zadržel. Kdo mne zachytil?"

„Já!" odpověděl Vinitius.

„Ach ty, přísný Aresi? Proč jsi nebyl v Beneventu? Řekli mi, že stůněš, a skutečně máš tvář přepadlou. Slyšel jsem, že tě chtěl Kroto zavražditi. Je to pravda?"

„Ano, zlomil mi jen ruku, ale ubránil jsem se."

„Děkuji ti, že jsi mne zachytil. Mohl jsem, padna, rozbiti si hlavu. Kdysi býval jsi dobrým společníkem, ale od času vojny a služby pod Korbulonem zdivočel jsi jaksi a zřídka tě vídám."

Pomlčev na chvíli, řekl:

„Jak se má ona dívčina, úzká v bedrech ... do které jsi se zamiloval, a kterou jsem vzal Aulovým pro tebe?"

Vinitius se zapýřil, leč Petronius přispěl mu v té chvíli ku pomoci.

„Vsadím se, pane, že zapomněl," řekl. „Či nevidíš jeho rozpaky, zeptej se ho, kolik jich bylo od toho času a neručím, že by i na to dovedl odpověděti."

Leč Nero řekl:

„Nuda mne týrá! Zůstal jsem dle vůle bohyně v Římě, ale snésti toho nemohu. Vyjedu do Antia."

„Dusím se v těch těsných ulicích, uprostřed ošklivých zákoutí a nečistých domů. Nečistý, zapáchající vzduch dopadá až sem, do mého domu a do mých zahrad. Ach, kdyby zemětřesení zničilo Řím, kdyby ho některý rozhněvaný bůh srovnal se zemí, ukázal bych vám teprve, jak se má stavěti město, které je hlavou světa a mým sídlem."

„Caesare," odpověděl Tigellinus, „pravil jsi: ,kdyby některý rozhněvaný bůh zničil město,' ano?"

„Ano! Co tedy?"

Nero mávl rukou s výrazem nudy ve tváři a pak řekl:


« predchádzajúca strana :: 2 / 6 :: ďaľšia strana »