eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 26. Apoštolské požehnání

« predchádzajúca strana :: 1 / 4 :: ďaľšia strana »

.

Vinitius odebral se přímo do domu, který obývala Miriam. Před vchodem potkal Nazaria, jenž byl v rozpacích, když ho zahlédl, ale Vinitius pozdraviv se s ním upřímně, dal se dovésti do obydlí matčina.

V bytu mimo Miriam zastal Petra, Glauka, Krispa a také Pavla z Tarsu, jenž se právě vrátil z Fregellae. Vidouce mladého tribuna, všichni se velice podivili. Vinitius řekl:

„Pozdravuji vás jménem Krista, kterého ctíte."

„Budiž jeho jméno na věky slaveno!"

„Viděl jsem vaši ctnost, i doznal jsem dobrodiní, a přicházím sem jako přítel,"

„Pozdravujeme tě také jako přítele," odpověděl Petr. „Posad se, pane, a rozděl s námi pokrm jako host náš."

„Sednu si a pojím s vámi, jenom mne prve vyslechněte, ty, Petře, i ty, Pavle z Tarsu, abyste poznali mou upřímnost. Vím, kde jest Lygie; jdu od domu Linova, jenž není daleko od tohoto domu. Mám právo k ní, jež mi bylo Caesarem dáno, mám v městě, v domech svých bez mála pět set nevolníků; mohl bych obklopiti její útulek a uchvátiti ji, ale neučinil jsem toho a neučiním."

„Proto blahoslavenství Páně buď nad tebou, a bude očištěno srdce tvoje," řekl Petr.

„Děkuji ti, ale poslyšte mne ještě: neučinil jsem toho, ačkoliv žiji v mukách a tesknotě. Prve než jsem byl s vámi, byl bych ji vzal a podržel bezpochyby násilím, ale vaše ctnost a vaše učení, ačkoliv nejsem jeho vyznavačem, změnilo cosi v mé duši, tak že již nepočítám s násilím. Sám nevím, proč se tak stalo, ale jest tomu tak! Proto přicházím k vám, neboť vy vůči Lygii zastupujete otce i matku, i pravím vám: dejte mi ji za ženu a já přisáhnu vám, že netoliko jí nebudu zbraňovati, aby Krista vyznávala, ale i sám počnu se učiti Jeho učení."

Mluvil, maje hlavu vztyčenou, hlasem pevným, byl však rozčilen, nohy se mu chvěly a když po slovech jeho nastalo mlčení, počal mluviti dále, jakoby chtěl předejíti nepříznivou odpověď:

„Vím, jaké jsou překážky, ale miluji ji jako vlastní oči a ač ještě nejsem křesťanem, nejsem nepřítelem vaším ani Kristovým. Chci před vámi být v pravdě, abyste mi mohli důvěřovati. Jde v té chvíli o můj život, pravím vám však pravdu. Jiný řekl by vám snad: ,pokřtěte mne!' Já pravím: ,osvěťte mne!' Věřím, že Kristus vstal z mrtvých, neboť to praví lidé, pravdou žijící, kteří Ho viděli po smrti. Věřím, neboť sám jsem viděl, že vaše učení plodí ctnost, spravedlnost, milosrdenství a ne zločiny, ze kterých vás obviňují.


« predchádzajúca strana :: 1 / 4 :: ďaľšia strana »