eKnižnica

Internetová čitáreň

Sienkiewicz, Henryk: Quo vadis ...

Kapitola 3. Marné snažení

« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »

.

Aulus správně se domýšlel, ze nebude předpuštěn před tvář Neronovu. Odpověděli mu, že je Caesar zaujat zpěvem s loutnistou Terpnosem, a že vůbec nepřijímá těch, které sám nepozval. Jinými slovy znamenalo to, aby Aulus příště nezkoušel viděti se s ním.

Za to Seneca, jakkoli stonal horečkou, přijal starého vůdce se ctí jemu přináležející, ale když vyslechl, oč mu jde, usmál se trpce a řekl:

„Mohu ti prokázati toliko jednu úsluhu, šlechetný Plautie, to jest: neukazovati nikdy Caesarovi, že srdce moje cítí tvůj bol a že chtěl bych ti pomoci; kdyby nabyl v tom ohledu Caesar nejmenšího podezření, věz, že by ti nevrátil Lygii, byť by neměl žádných jiných příčin než tu, aby mi to učinil pro zlost."

Neradil mu také jíti k Tigellinovi, ani k Vanitiovi, ani k Viteliovi.

Snad penězi by bylo možno s nimi něco poříditi, snad chtěli by tak učinit, aby pohněvali Petronia, jehož vliv se snaží podkopati, leč je velmi pravděpodobno, že by Caesarovi prozradili, jak je Lygie Plautiovi drahá, a tu by ji Caesar tím spíše nevydal.

Starý mudrc počal mluviti s hořkou ironií, kterou obracel proti sobě:

„Mlčel jsi, Plautie, mlčel jsi po celá léta, a Caesar nemiluje těch, kdo mlčí. Jak bylo možno, že jsi nebyl unesen jeho krásou, Ctností, zpěvem, jeho deklamací, jízdou i jeho verši? Proč jsi neoslavil smrt Britanica a nepromluvil pochvalnou řeč matkovraha a nesložil blahopřání u příležitosti udušení Oktavie? Nedostatek pozornosti, Aule, kterou my, žijící při dvoře, máme v náležitém stupni."

To pověděv vzal nádobku, kterou u pasu nosil, nabral vody z fontány v impluviu, osvěžil vypráhlá ústa a mluvil dále:

„Ach, Nero má vděčné srdce. Miluje tě, neboť jsi sloužil Římu, a jméno jeho proslavil jsi po kraj světa; a miluje mne, neboť jsem mu byl mistrem v mladosti. Proto, hleď, vím, ze ta voda není otrávena, a piju ji klidný, víno v mém domě mohlo by být méně jisté. Jsi-li sprahlý, napij se směle té vody. Vodovody ji přinášejí až z hor Albánských, kdo by ji chtěl otrávit, musil by otrávit všecky fontány v Římě. Jak vidíš, může být člověk na světě ještě bezpečným, a může míti spokojené stáří. Jsem ovšem chorý, ale to spíše duše mi stůně než tělo."

Byla to pravda. Senecovi nedostávalo se té duševní síly, jakou měl na příklad Cornutus nebo Traseas, byl tudíž jeho život řadou ústupků činěných zločinu.


« predchádzajúca strana :: 1 / 3 :: ďaľšia strana »